Padlý anděl

Kapitola patnáctá: Lepší vládnout v Pekle, než sloužit v Nebi

  Dee často vzpomínal na její oříškově hnědé oči a její kouzelný úsměv, který vždy patřil jen jemu. Byla to jeho druhá největší zrada v životě a on si nepřál zažít další. Slepě uctíval svého otce a jak to dopadlo už všichni víme. Poté se zamiloval do Lilith a na chvíli si myslel, že by na všechnu tu zášť, kterou ke svému otci přechovával, mohl zapomenout. Nikdy se nesmířil s tím, co mu udělal, ale měl po svém boku Lilith a na malou chvíli byl zase šťastný. Jenže ani zde se nevyhnul zradě. Byl oklamán a zneužíván tou, kterou považoval za lásku svého života. A to jej bolelo víc, než zrada ze strany otce. 

  A teď, když pozoroval jeho milovanou Vegu, jak tráví čas s Aidenem, obával se, že bude opět zrazen. Ne, že by si myslel, že by jej Vega dobrovolně opustila, ale moc dobře si pamatoval, jak na něj láska působila. A pokud Vega byla pod stejným kouzlem jako on, kdo jí zabraní v tom, aby od něj odešla a žila normální život? 

  „Myslel jsem, že už tě neuvidím," řekl, ale pohled od dvojice, která seděla na trávě v bezpečné vzdálenosti od něj, neodtrhl. Bál se, že pokud by se třeba jen na sekundu podíval jinam, Vega by byla pryč. 

  „Tak zněl plán, ale věci se mění." 

  „Mám se vůbec ptát?" 

  „S Michaelem a Natanaelem je to občas k nevydržení. Potřebuji rozptýlení."

  „Milé," odsekl. Všem jim ubíhal čas, ale nikdo nedělal nic, aby přicházející katastrofě zabránil. Ne, všichni se rozhodli, že to nechají na dvacetileté holce, protože to tak bylo vepsané ve hvězdách. A nezáleželo na tom, že s tím Vee neměla v prvé řadě vůbec nic společného, ale tak to prostě bylo. Nebe vždycky nechalo řešit své problémy smrtelníky. Nejspíš to bylo tím, že obyvatelé Nebe byli příliš honosní na to, aby si ušpinili ruce. 

  „Nemusíš ji sledovat. Cygnus se ven nedostane dřív, než je určeno."

  „Jak si můžeš být tak jistý? Protože tak to řekly hvězdy?"

  „Dneska jsi nějaký kousavý," zamumlal Gabriel a zkoumavě si jej prohlédl. Lucifer byl opřený o strom, ruce v kapsách od kalhot a pohled ani na desetinu sekundy neodtrhl od jeho chráněnky.

  „Za dva dny může být člověk, na kterém mi momentálně záleží v mém životě úplně nejvíce, mrtvý. Takže ano, Gabriely, jsem kapku nevrlý. Její tělo sílí a připravuje se na věčný život, a ty víš moc dobře, co to znamená. Má iluze slábne. Budu jí muset říct pravdu nejen o jejím osudu, ale i pravdu o její minulosti. A aby toho nebylo málo, musel se do toho přimotat tenhle bídný človíček, kterého bych nejradši osobně stáhl z kůže a na celou věčnost jej nechal hnít u nás v Pekle," procedil skrz zuby naštvaně a konečně svému bratrovi věnoval pohled. 

  „Páni, máš toho opravdu hodně na talíři, bráško, nebudu ti lhát. Ale musím říct, že nejvíce mě zaujala ta poslední část."

  „Přál bych si, abych byl jen paranoidní, Gabriely, opravdu ano. Jenže tenhle kluk je pro mě úplně nečitelný a to se mi nelíbí. Ne v době, v které se právě nacházíme," povzdechl si. Nelíbila se mu možnost, že se by se do něj Vega zamilovala, ale s tím by se smířil. Nakonec. Co jej doopravdy trápilo bylo to, že ten kluk byl pro něj naprostá záhada. A to se mu nikdy nestalo. On byl Ďábel! Číst v lidech byla jeho každodenní práce. 

  „Možná si jen rozrušený. To se stává i těm nejlepším z nás, ale nemusíš se bát. Nemůže to být nikdo od Cygnuse. Z Edomu nemůže nikoho kontaktovat a jen hrstka z nás ví, kdy se má vrátit. Je to jen pozemský kluk, Lucifere."

  „Asmodeus unikl," řekl a úplně se tím dostal k jinému tématu konverzace. Věděl, že Gabriel má pravděpodobně pravdu. V poslední době nebyl příliš soustředěný a Aiden nevypadal jako někdo, kdo by mohl někoho ohrozit.