Padlý anděl

Kapitola dvacátá třetí: I jedna minuta může rozhodnout o výsledku bitvy

„Přišel jsi pro mě," hlesla Vega tiše, čímž si vysloužila překvapený výraz. 

„Ovšem, že ano! Copak si myslíš, že bych tě tam nechal umřít? Říkal jsem ti, že mi na tobě záleží," vyjekl poněkud rozhozeně Lucifer. To si opravdu myslela, že ji neměl rád? Že pro něj byla jen nějaký hloupý úkol? 

Na moment se mezi nimi rozlilo ticho. Oba z nich přeplněnou hlavu nejrůznějšími myšlenkami a oba si přáli, aby měli více času a prostoru, ale bohužel neměli ani jedno. A proto Vega přesně věděla, co musí udělat. „Úplněk stále září v celé své kráse, poslední šance na podepsaní," poznamenala odhodlaně. Koneckonců, neměla příliš na výběr. 

„Jsi si jistá?" zeptal se Lucifer. Ten byl za to samozřejmě rád, ale musel vědět, že o to opravdu stojí. Nechtěl, aby to dělala jen kvůli vyššímu dobru. Nechtěl, aby na tom byla stejně jako on. Problém byl v tom, že tohle byla její jediná možná volba, i když se snažil namluvit si něco jiného. 

„Pokud je to tak ve hvězdách... sama jsem přece hvězda," vydechla s menším úsměvem. Bála se, ale nemohla tomu strachu dovolit, aby ji ochromil. „A přece mu to vítězství nedáme zadarmo."

„Tak tedy přejděme k věci," řekl a jedním lusknutím prstů se na jeho stole objevil list papíru a kalamář s brkem. 

Vee rychle přešla ke stolu, kde popadla brk a jedním tahem ruky se chystala podepsat pergamen. Když se ale špičkou brka dotkla nažloutlého papíru, zaváhala. „Lucifere? Ještě než podepíšu, lhal jsi mi jen o důvodu, proč jsi mě k sobě vzal, nebo i o něčem jiném? Dávám ti teď jedinečnou příležitost mi říct pravdu a já slibuju, že se nenaštvu a neodejdu. Ale musíš mi to říct teď a tady," vyzvala jej pevným hlasem. Věděla, že neměli příliš mnoho času na povídání, ale potřebovala znát celou pravdu. Pokud tohle přežije, nerada by za pár let zjistila, že jí lhal i o jiných věcech.

Padlý anděl znejistěl. Cítil, jak se mu v těle napnul každičký jeho sval. Této chvíle se bál ještě více, než sdělení jí jejího osudu. To dopadlo poněkud katastroficky a on si nechtěl představovat, jak zareaguje na tohle, jenže nemohl jednat jinak. Po podepsání si stejně vzpomene. Může se aspoň pokusit vysvětlit, proč to udělat. „Jedna věc by tu byla. Až podepíšeš, prokoukneš všechny iluze. Dostaneš dar vidění," sdělil jí a zhluboka se nadechl. „Když jsem tě před pěti lety našel, byla jsi zničená. Nebylo se čemu divit, když jsi byla svědkem smrti svých rodičů. V ten moment jsem učinil rozhodnutí tě zbavit té bolesti a vyměnit ji za bolest menší. Dal jsem ti hnací motor. Přenesl jsem na tebe svou nenávist vůči otci. Až podepíšeš, všechny ty falešné vzpomínky zmizí. Stále je budeš mít v hlavě a pamatovat si je, ale už budeš vědět, že to byla lež. Že tvůj život doopravdy nebyl tak příšerný. Budeš vědět, že jsi žila v domově plném lásky. Budeš vědět, že Asmodeus zabil tvé milující rodiče, a to jen kvůli tomu, že jsi byla vybrána, abys činila vyšší dobro," pověděl jí ztěžka a pomalým krokem se postavil vedle ní. Povzbudivě jí stiskl rameno, zatímco trpělivě čekal na to, až zpracuje jeho slova. 

Bělovláska nevěděla, jak tuto informaci zpracovat. Na jednu stranu, nebyla z jeho slov překvapená. Na druhou stranu, to odmítala přijmout. Byla si jistá tím, co se stalo. A aby si tento boj, který se uvnitř jejího srdce odehrával, našel vítěze, stačilo udělat jednu jedinou věc. Rychlým pohybem ruky podepsala. A pak ji obklopila temnota. 

„Tohle vážně nenávidím," zamumlal si pro sebe Lucifer, když ji zachytil dříve, než by stihla dopadnout na zem. Věděl, že za pár vteřin bude opět při vědomí, ale i tak nenesl příliš dobře pohled na její bezvládné tělo.