Padlý anděl

Kapitola sedmnáctá: Zlo nepáchá Ďábel

  Dee nemohl uvěřit tomu, že se nyní nacházel na trajektu, který mířil na Ostrov svobody. Byl ležérně opřený o zábradlí a s těžkým srdcem sledoval vzdalující se Manhattan. Loď byla přeplněna turisty a on sem oblečen ve svém černém obleku příliš nezapadal. Ovšem i přes jeho nepohodlí, se rozhodl, že dnešní den si s Vegou užijí jako by to měl být jejich poslední den v životě. S čímž nebyl daleko od pravdy. Možná, že to jejich poslední den v životě byl. 

  Odtrhl zrak od pevniny a podíval se na Vee, která stála po jeho pravici a stejně jako on se opírala o zábradlí. Ona však s širokým úsměvem na tváři sledovala přibližující se Sochu Svobody a Dee mohl říct, že si dokonce užívala jarní vánek, který si hrál s jejími sněhově bílými vlasy. Což upřímně nechápal. Kdyby byl na jejím místě, už dávno by si vlasy smotal do drdolu, aby mu nelítaly všude po obličeji, ale on už se za pět let, co ji znal, naučil, že ona pocit větru ve svých vlasech milovala.

  „Dee! Nebuď pořád tak vážný a užívej si trochu," řekla Vee s úsměvem, když se na něj otočila a všimla si, že byl lehce ustaraný. On se tvářil vážně skoro pořád, ale v posledních dnech jí také připadal dost unavený a strhaný, a kdyby nevěděla, že to není možné, řekla by dokonce, že o pár let zestárnul. 

  „Já a vážný? O čem to mluvíš? Vždyť já jsem samá zábava," řekl s menším úšklebkem na tváři, aby zamaskoval své pravé pocity. 

  „Kdysi ano, ale ne v poslední době. Mám trochu pocit, že je to moje vinna," zamumlala a sklopila zrak na vodní hladinu, která pod pohybem lodi vířila. 

  „Jak to myslíš?" vyhrkl překvapeně. 

  „Začal si být jiný po celé té záležitosti s uprchlým hříšníkem a Aidenem."

  „To je pouhá shoda náhod," řekl možná až příliš rychle, neb mu Vee věnovala zkoumavý pohled. Byl to sice Ďábel, ale ani on se necítil extra dobře pod jejím ostrým pohledem. Měl pocit, že pokud jen špatně mrkne, Vee mu ublíží. Ve vrhání pohledů byla vážně excelentní. 

  „Opravdu? Protože chci, abys věděl, že ať už mezi mnou a ním bylo cokoliv, je to minulost-"

  „Počkej, počkej. Mezi vámi něco bylo?!" přerušil ji hrubě. Vždyť mu celou dobu tvrdila, že byli jen přátelé!

  „Nebylo. Potenciálně mezi námi v budoucnu něco být mohlo, ale řekla jsem mu, že k tomu nikdy nedojde. Přiznávám, že když jsi mi tehdy řekl, že láska je privilegium, které my nemáme, zaskočilo mě to způsobem, jakým bych nikdy nečekala. Víš, že nejsem vyloženě typ pro lásku, ale po tvých slovech jsem se rozhodla, že bych chtěla aspoň na chvíli poznat čeho se vlastně vzdám. Včera mě pozval na rande a mně došlo, že jsi měl pravdu. A pomyslela jsem si, že nemá cenu si zbytečně ubližovat kvůli chvilce lásky. Dává ti to smysl?" 

  „Dává. A chci ti říct, že jsem na tebe hrozně pyšný. Rozhodnutí, které jsi udělala bylo těžké, ale nakonec správné," řekl a jednou rukou ji objal kolem ramen, načež si Vee opřela hlavu o jeho paži.

  „Dee? Já vím, že ji pořád miluješ," zašeptala jemně a jemu se na moment zadrhl dech v hrdle. Srdce mu bušilo takovou rychlostí, jako by právě doběhl maraton. Doběhl právě maraton? Na chvíli  byl dezorientovaný a zapomněl, kde se nacházel. 

  „Co?" řekl jen nakonec. Vyslovit i tohle jedno jediné slovo mu ovšem dělalo problémy. Před očima se mu znovu objevila Lilith a on pohlédl do jejích oříškově hnědých očí, které tolik zářily. 

  „Já to vím, Dee. Přede mnou své city skrývat nemusíš."

  „Mýlíš se. Pokud se jedná o tyto konkrétní city, musí zůstat pohřebné hluboko v mém nitru. Říkal jsem ti, že láska na mě působila jako opium a já už znovu nechci přijít o své smysly. Nechci být v něčí moci," vysvětlil s tíživým pocitem na hrudi a zavrtěl hlavou, aby obrázek krásné ženy dostal pryč ze své mysli. Teď se tím nemohl rozptylovat. Byla to minulost.