Vega, ač nerada, dodržela pravidlo o tom, že u večeře se nebude pracovat, ale jakmile přišla domů, pustila se s radostí do práce. Celou noc oči nezamhouřila, ale to jí nevadilo, neb spánek vážně nebyl její věc. Chlápek za sebou měl sice tři vraždy, avšak žádný profesionál to nebyl, takže chytit ho bude naprostá hračka. Aspoň to si Vega myslela.
O dva dny později si kráčela po ulici s úsměvem, neb se ho právě chystala dostat. A až tak učiní, bude mít nové síly a na ty se opravdu těšila. Sledovala jej už od rána, ale zatím nenadešel ten správný moment, aby jej tzv. sebrala. Její oběť právě vcházela do kavárny, když se jí něco, nebo spíš někdo postavil do cesty.
„Neumíš koukat na cestu?" vyjela hned Vee, neb dnes opravdu neměla náladu vybavovat se s lidmi. A hlavně ne teď, když před sebou měla tak důležitý úkol.
„Promiň, neviděl jsem tě," omluvil se jí kluk s havraními vlasy a ona se zamračila.
„Tak se příště koukej před sebe," odsekla a chystala se jít dál, ale on jí zatarasil cestu.
„Vždycky jsi tak naježená?" zeptal se s malým úsměvem a ona si ho kriticky projela pohledem. Ten kluk chtěl dostat přes čumák, nebo co?
„Vždycky jsi tak dotěrný?"
„Ne, vždy ne. Mimochodem, jsem Aiden," představil se a natáhl k Vee ruku, ale ta to vůbec nevnímala.
„Skvěle, mě to nezajímá," řekla lhostejně a dál ho propalovala pohledem. Dneska opravdu neměla náladu na smrtelníky. Fakt, že ona sama ještě pořád byla člověk, nebrala v potaz. Již pět let žila se samotným Ďáblem. To by nějaký obyčejný človíček nedokázal.
„No nic, koukám, že slušné vychování ti nic neříká."
„Prosím?! Tak to promiň, že se nechci bavit s cizím klukem," odfrkla si a snažila se zachovat si klidnou hlavu. Letmo pohlédla do kavárny, aby zjistila, že tam její cíl stále je.
„Dobře, to beru, proč to tedy nenapravíme? Smím tě pozvat na kávu?" zeptal se a ona mu věnovala překvapený pohled.
„Neřekla bych," odpověděla a pohlédla mu do jeho čokoládově hnědých očí. Co s ním bylo špatně? Obvykle už se jí lidé klidili z cesty.
„Jsi nedobytná, chápu to."
„Jistě, když teď dovolíš, snažím se tu chytit vraha," řekla a čekala, že jí uhne, ale on stál stále na místě, jako by mu snad nohy zapustily kořeny hluboko do země. Vega nebyla v náladě a pokud mu ty nohy bude muset setnout sekerou, udělá to.
„Jsi policajtka, nebo tak něco?"
„I tak se to dá říct," přitakala a znovu se podívala do kavárny, ale tentokrát už tam viník nebyl. Vega si byla jistá, že jeho zadržení má v kapse, ale teď byl pryč a jí se budoucnost sesypala jako domeček z karet. Nedokázala to.
„To je hust-"
„Já tě zabiju! Kvůli tobě jsem ho ztratila!" vyštěkla a skočila mu tak do řeči. Cítila, jak vztek přebírá kontrolu nad jejím tělem, a to byl problém. Byla na ulici plné lidí, a co víc, nevinných lidí. Zhluboka se nadechla a snažila se zklidnit. Tenhle problém s ovládáním vzteku zřejmě zdědila po svém otci, ale on aspoň nemusel řešit tu věc s plameny. Oheň byla první věc, kterou získala na své cestě ke spoluvládnutí Pekla. Nemívala s tím problémy, jen prostě občas nečekaně vzplanula.
„Tady asi omluva stačit nebude, že?" zeptal se opatrně.
„Nech to být," odsekla a obešla jej.
Nejen, že dnes ztratila vraha, což se jí obvykle nestávalo, ale také přišla o možnost získat novou schopnost. A taky věděla, že Dee bude zklamaný. Nedokázala to, a on dnes chystal oslavu, že se v svém vývoji zase posune. Někdy si říkala, že věci byly snazší, když byla člověkem.
•••
S roztřesenou rukou vzala za ledovou kliku a potichu otevřela dveře, za kterými stál cizí muž v obleku. Nic neřekl, jen se na ni podíval a ona mu uvolnila cestu. On vešel do domu a pokračoval do kuchyně, jako by to tu znal, zatím co Vega stále postávala v předsíni, snažíc se pochopit, co se zde děje. Než se stihla vzpamatovat, neznámý muž byl zpátky a chytil ji za ruku.
„Vím, že tohle je zvláštní, ale potřebuji, abys šla se mnou," promluvil a Vega mu věnovala zmatený pohled.
„Zabil ji, že?" zamumlala a ztěžka polkla.
„Je mi to opravdu líto, ale pokud půjdeš se mnou, můžeš o jeho osudu rozhodnout sama."
„Jít s vámi? Ale kam?"
„Do Pekla."
•••
„Vee, Vee, Vee, jak se to mohlo jen stát?" zeptal se Dee, čímž ji vyrušil ze vzpomínání na jejich první setkání. Seděla v parku na lavičce a hledala odvahu vrátit se do jejich pekelné společnosti, ale Dee ji jako vždy našel. Co mu měla říct? Pokazila to.
„Omlouvám se," zamumlala a strčila si pramínek vlasů za ucho. Takhle se dnešek odehrát neměl. Ano, nechala se rozptýlit, ale přece ten chlap nemohl tak rychle zmizet!
„Neomlouvej se, dostal jsem jej, ale nechápu, že jsi zahodila příležitost se posunout dál," řekl a podíval se na ni s otázkou v očích.
„Jak to myslíš? Nenechala jsem si ji ujít, prostě to nevyšlo! Sám moc dobře víš, jak moc jsem to chtěla."
„Vím, proto mě zaráží, že po pěti letech na to stále nejsi připravená."
„O čem to mluvíš?" zeptala se zmateně. Přece by to s ní teď nevzdal?!
„Viděl jsem to, Vee. Viděl jsem, co se stalo s tím klukem. Pořád máš v sobě člověka a ten ti brání jít dál v tvých povinnostech. Jsi v Pekle, drahá, a víš jak končí lidé v Pekle," řekl a ona se na něj šokovaně podívala. Slyšela dobře?
„Řekni, že jsi mi právě nevyhrožoval," zašeptala a snažila se pochopit, o co tady jde. Jistě, byl to Ďábel, ale pro ni ne. Pro ni byl rodina. Prvně se možná choval trochu chladně, ale to už bylo dávno.
„Samozřejmě, že ne, Vego! Lidé jako ty nemají v Pekle, co dělat. Jsi moje pravá ruka, ale musíš se zbavit tvé lidské stránky dřív, než bude pozdě!"
„Děláš, jako bych se provinila něčím hrozným. Není to ideální, chápu to, ale ten kluk se nedal odbýt! Co jsem jako měla dělat? Praštit ho? Vždy říkáš, že nevinným se nesmí ubližovat, i kdyby to byli sebevětší pitomci," zamumlala.
„Nebudeme o tom diskutovat, Vego. Tahle práce vyžaduje tvou veškerou soustředěnost. Už se to nebude znova opakovat," řekl a opět ji nechal osamotě.
Vega se teď chtěla vrátit zpátky ke kavárně a opravdu hodně chtěla praštit toho pitomce přímo do nosu. Kdyby mu při tom prasklo pár kostiček v nose, nezlobila by se.
•••
V první půlce se zaměříme víc na Vegu a v druhé víc na Lucifera. 🖤Co si myslíte o Aidenovi? Objeví se ještě?
ČTEŠ
Padlý anděl
FantasíaByl Jitřenka. Měl lidem obstarávat světlo. On byl světlo. Býval světlem. Teď byl poslán na místo tak temné, že i ten nejmenší plamínek světla byl navždy umlčen. Nikdy se nesmířil s tím, že jej vlastní otec vykopl z Nebe. Jenže to teď muselo jít str...