Pohled Abby
Díváme se na film. Je to nějaká komedie. Moc to nevnímám. Radši se soustředím na to že sem v bezpečí. Tedy snad. Cítím se tak. S Devinem.
Pomalu se mi klíží víčka. Přitáhnu si nohy více k sobě. Hlava mi padá na stranu.
Paprsky slunce mě šimrají na tváři. Pootevřu oči. Jsem zase v tom pokoji. Chci se zvednou, ale něčí ruka mě stáhne zpět. Otočím se. Srde mi málem vyletělo z hrudi. Horkost se mi rozlila po tvářích.
Vedle mě ležel Devin. Hlavou mi běhají prapodivné myšlenky. Já, Devin, postel. Ne to určitě ne. To se nestalo. Za prvé, Devin je slušnej kluk a tohle by na mě neskusil. Za druhé, nedopustila bych to, pokudbych nebyla pod vlivem... čehokoliv. A za třetí, dívali jsme se na film, usla jsem, tak mě sem nejspíš přenesl.
Po tomto náročném přemýšlení jsem dostala hlad. Asi ne z toho přemýšleni no. Pomalu jsem sundala Devinovu ruku z mého pasu. Sundala ze sebe peřinu a potichu se zatlými zuby došlápla na podlahu. Se skoro neslyšným vrzáním jsem se vytratila z pokoje. Mířím si to rovnou k milé, zlaté ledničce. Pomalu otevřu její dveře.
Čelist mi spadla snad až na zem. Tahle chata je v lese. Daleko od města. Od civilizace. A jeho lednička vypadá jak z baráku milionářů který vídáme v amerckejch filmech. Jahody, jablka, pomeranče, kiwi, hrušky, hrozny, vajíčka, mléko, džus. Tolik jídla.
Vyndala jsem si pár věcí a začala si dělat palačinky.Vžila jsem se do vaření natolik, že jsem prakticky zapoměla na bolest co prováděla každý můj prudší pohyb. Všechno jsem si pak i s ovocem naaranžovala a udělala i pro Devina. Přeci jen semnou měl spoustu starostí. Oba talíře jsem položila na stůl, přinesla skleničky a džus. Opatrně jsem si sedla na židli zády k chodbě a pomalu si začala napichovat ovoce na vidličku.
Už ze mě docela opadl ten šok z Marryho a Jhoshe. Až na modřiny, podlitiny a ty tržné ranky. Zajímavé. Z tohohle sem se celkem rychle vzpamatovala, ale z rozchodu to tak trvalo a ještě s řezáním. Vracejí se mi vzpomínky na něho. Jeho objětí, polibek, smích, oči. Ten čas s ním. Ty dny plné smíchu a radosti. A pak... Bum!
První slza si razí cestu po mé tváři. Za ní další. A a další. Jedna se mi skutálela na rozseklý ret. Sykla jsem bolestí a ret si rychle olízla. Vložila jsem si do pusy kus hrušky a nechala všechny vzpomínky zmizet.
Dojedla jsem a schoulila se na pohovce. Z prázdnoty v mé hlavě mě vytrhl zvuk otevírajících se dveří. Devin okolo mě prošel. Nevšiml si mě.Vypadal rozrušeně. V ruce mačkal krabičku cigaret Otevřel vchodové dveře a opřel se o futra. Vytáhl si cigaretu a zapálil si. S tupou bolestí v břiše jsem vstala a šla za ním.
"Ahoj." pozdravila jsem ho a usmála se.
Vyfoukl kouř a málemse přitom začal dusit, "Ahoj." usmál se jak malé dítě. Natáhl z cigarety a pomalu kouř vyfoukl.
Chvilkové ticho přerušil Devinův, poněkud nervózní hlas.
"Můžu se na něco zeptat?"
