Tohle si Devin mohl o odpustit. Vedle vany leží složený župan. I když je to milý. Pousměju se nad tím. Jo je to roztomilý. Vylezu z vany, osuším se ručníkem a zabalím do červeného županu. Je měkkoučký. Přičichnu si k jeho okraji. Voní stejně jako Devin.
S oblečením v ruce a zachumlaná v županu přejdu do pokoje. Vše hodím na zem a v županu se zabalím do peřin.
"Abby?" otvírá Devin pomalu dveře, "Promiň za tu koupelnu." dívá se do země.
"Dobrý." sednu si zabalená v peřině jako housenka.
Pomalu odchází, "Devine?", otočí se mezi dveřmi, "Ráda bych se tu prošla. Vezmeš mě někam?" usměji se na něj jako andílek.
Jeho obličej se rozsvítil jako sluníčko, "Klidně. Obleč se a pak přijď dolů."
Nemotorně se vymotám z peřiny. Vejdu do své šatny. Své. To zní dobře. Sundám z věšáku mikinu a ze skříně vyndám tepláky. Oblékla jsem si tepláky a černé tílko. Do ruky uchopím mikinu a modré nike botky.
Sešla jsem schody. Dole už čekal Devin v plné polní. Otevřel dveře. Do chatky začal vnikat čerstvý vzduch, štěbetání ptáků a šum listí v korunách stromů.
Obléknu si mikinu, obuju boty, vybíhám ven. Mé kroky pohltila měkká zem, tvořena mechem a spadaným listím. Cítím jak se mě lehce dotýkají paprsky slunce. Zhluboka se nadechnu. Do plic se mi nahrnul čerstvý vzduch. Zavírám oči. Užívám si tu volnost.
Ohlédnu se na Devina. Pozoruje mě s velmi pobaveným výrazem.
Pomalu ke mě jde. Už stojí skoro u mě. Je takl blízko. Cítím jeho vůni. Nasládlá. Cítím jeho dech.
Pomalu zvedá ruku k mé tváři. Při jeho doteku se mi rozbuší srdce. Lehce si mně za tvář přitáhne. Jsem těsně u něj. Teď si uvědomuji že je o hlavu větší.
Pohled do jeho očí mě zbaví vlády nad tělem. Jeho obličej se blíží k tomu mému. Jeho rty se přibližují. Jemně mně políbil.
Možná to vše trvalo chviličku, ale pro mě to byla celá věčnost.
Tato chvilka ve mě cosi probudila....
