Devin rychle vyrazil pro lékarničku. Přitoupila sem k Mikeovi. Pod jeho břichem se začínala tvořit krvavá kaluž. "Někdo ho postřelil. Někdo...." říkám si v duchu. pak mi to dojde. Merry! Musel to být Merry. Kdo jiný.
Mezitím se vrátil Devin s lékarničkou. Přidřepl si vedle MIkea a začal vyndavat věci z lékárničky.
"Pomoz mi ho otočit." řekne aniž by se na mě podíval.
Poslušně mu pomůžu Mike obrátit na záda. Je to tak. Někdo ho střelil do bčicha. Teda spíš Merry ho střelil do břicha.
Než jsem se zase vrátila ze svích myšlenek, vedle mike ležela malá kulka a Devin mu na ránu tiskl smotanej obvaz.
"Mikeu!" propleskne Mikea. Pak chvíli čeká.
"Příště mě nemlať." řekne malátně MIke a pousměje se. Na Devinově tváři je vidět jak se mu ulevilo.
"Abby jdi si odpočinout. Zítra ráno tě odvezu do města." vylítne z Devina tak chladně. Ale chápu ho. Kvůli mě postřelil Merry Mikea. Kdybych sem nepřišla nic by se mu nestalo.
Pomalu se pložím do pokoje a zavřu za sebou dveře.
Když už ležím zaslechnu z kuchyně Mikeův hlas "Střílel po mě Merry. Chce zpátky tu holku."
Jasně. Že mě to nenapadlo. Teď mě budou za to obviňovat, ale mají pravdu.
V pokoji sem zůstala až do večera. Před spaním sem se došla napít. Všude mají pistole. Jednu sem dokonce našla v šuplíku s přiborama. Oni ji ovšem už nenajdou. Ještě sem z kuchyně vzala pár sušenek a co nejrychleji se stratila v pokoji. Zamkla jsem dveře.
Nikdo se po mě nesháněl. Byla jsem vzhůru celou noc. Konečně se začalo rozednívat. Vylezla jsem oknem. V kapse sušenky a v ruce pistole. Cejtila sem se docela bezpečně a tak sem se bezhlavě pustila do sprintu přimo za chatu. Nevím kde sem, ani jak daleko je město. Ani jakým směrem. Takže mi je to celkem jedno.
Podle slunce je něco kolem oběda. Nejspíš si už všimli že tam nejsem. Dávám si takových deset minut na oddech a zase vyrážím stejným směrem. Chvilkama střídám běh a rychlou chůzi.
Začíná se stmívat. Sedla sem si jen tak na chvíli pod strom a hledala nějakou jeskyňku.
"Abby!!" zaburácí lesem hlas. Jediný na co myslím je Merry. Třeba se motal okolo chatky a viděl mě jak utíkám. Rychle se zvedám a znovu se vydávám na úprk.
Merry mě nejspíš zahlédl. Slyším za sebou dupání. Zase se to opakuje. Je šero. Motají se mi nohy. Celo denní běh se nevyplatil, únavou se mi zapletli nohy a já tvrdě spadla na kořeny. Do nohy mi vystřelila příšerná bolest.
Praskání větviček za míma zádama mě pořádně vystraší. Merry mi položí ruku na rameno. Rychle se obrátím a vrázím mu pěstí do obličeje.
