Vidím jak na mě letí kulka. Další rána.
Probudím se. Na zemi vedle postele leží rozbitý hrnek. Střepy jsou všude. Rozlétnou se dveře a v nich stojí Devin "Stalo se něco?" jeho hlas zní starostlivě.
"Ne... všechno je v pohodě." usměju se.
Devin ještě chvíli stál ve dveřích, ale pak odešel. Shrnula sem ze sebe peřinu a sedla si na postel. Dojde mi že matka neví kde jsem. Možná ji Merry napsal že jsem u něho. Nebo něco takového. Měla bych jí asi zavolat, ale nechci tu prosit o mobil. A stejně tu nejspíš není signál.
Zvedla sem se z postele. Sotva popojdu pár kroků dojde mi že sem jen v košili a kalhotkách. Rychle se rozlédnu po pokoji. Moje kalhoty leží až na druhé straně u krbu. Už sem skoro u krbu, v tu chvíli ale zavrzají parkety před pokojem. Tělem mi projede vlna strachu. Rychle se otočím.
Naštěstí je to jen Devin, Který se začal červenat. I když v tuhle chvíli kdy jsem tu před ním jen v košili a kalhotkách sem asi taky pěkně rudá.
"P-promiň." zakoktá se a rychle vyrazí zpět a nemotorně se praští o malou skříňku. V podvědomí se usměju a rychle si obléknu kalhoty. Chvíli jen tak stojím před krbem. No chvíle to asi nebyla, když sem se otočila na posteli seděl Devin.
"Chceš po mě něco?" zdvihnu jedno obočí.
"Poď se najíst." usměje se a odkráčí z pokoje.
Najíst? Vyhlédnu z okna. Už je všude světlo. Další den. Několik hodin v klidu. V bezpečí. Vyjdu z pokoje a zamířím si to za Devinem do kuchyně. Podá mi talíř s míchanými vajíčky, opečeným toustem a zeleninou. Donesu si talíř ke stolu. Je prostřený. Dva ubrousky. Dvě sklenice. Dvoje příbory. Čekám dokud nepřijde Devin a pak se s chutí pustím do jídla. Chvíli se s Devinem bavíme o školních blbostech, věku a podobně. Jsme s Devinem podobně starý. Jemu je 17 a mě 16. Naší "vášnivou" debatu přeruší rána když Mike rozrazil dveře.
"Devine, přines mi rychle lékarničku." řekne a skácí se mezi dveřmi.
