"Já..." zasekne se mi hlas strachem a celá se roztřesu.
Ten kluk Devin se na mě podívá a asi se slituje a poví tomu chlapovi s brokovnicí aby ji dal pryč.
Ten chlap se na Devina divně podívá, ale poslechne ho.
"Ahoj, já jsem Devin." představí se a podá mi ruku.
"Já..Já jsem Abby." vykoktám ze sebe. Stále mám před očima tu brokovnici.
"A co tady děláš tak sama, v noci, v lese?" usměje se na mě a přijde blíž.
Radši mlčím. Bojím se.
Devin mě chytne okolo ramen, "Chceš se jít trochu ohřát? A dát si něco k jídlu?"
Chvíli váhám ale pak přikívnu.
"Devine! To si děláš prdel! Vždyť jí neznáš. Co ty víš co má zalubem!" začne nadávat chlap co mi ještě před pár minutama mířil brokovnicí do obličeje.
"Klid. Takováhle malá holka a ty z ní máš strach." začne se smát Devin.
Pak mě pevněji stiskne a vede ke dveřím do chatky. Sotva vstoupím hned je mi líp. Je tu teplo. Světlo. A není tu Merry.
"Máš hlad? Máme tu ještě nejaké jídlo z oběda." usměje se Devin a nechá mě stát upřostřed chatky a odejde do kuchyně.
"Já jsem Jhosh. A jestli tě napadne nám něco udělat, snad sama vidíš že mi se ubráníme." rozhodí rukama ten chlap co mi mířil brokovnicí do obličeje.
"Já. Já vám nechci nic uděla." zašeptám a najednou cítím jak mi začíná cukat v ruce. Sáhnu si na to místo. Je napuchlé a strašně bolí. No jo Merry mě přece zasáhl kulkou. Vzpomenu si.
Ten druhý chlap ke mě přijde a podívá se mi na tu ruku. "Co se vlastně stalo že holka jako ty se toulá v lese a je poraněná? Jo a já jsem Mike." usměje se.
"No já. Měla sem problémy. A jeden mamky přitel, Merry..." najednou mě přeruší rána v kuchyni.
Vyběhne z ní Devin "Merry?! Ten zatracenej hajzl? To on ti to udělal? To mu nedaruju!" rozkřičí se tolik, až mě to překvapí od takového kluka.
Mike se ke mě otočí "Merry Devinovi zabil matku. Nejdřív ji nutil u něho na chatě uklízet pak jí několikrát znásilnil a když už byla naprosto zubožená že se nezmohla na krok, chladnokrevně jí popravil." skloní hlavu zpět k mé ruce.
"Takže, by mě stihnul stejný osud? Taky by mě zabil kdybych neutekla?" podlomí se mi kolena. Mike me však stihne chytit a posadí mě na jednu ze židlí.
"Nejspíš ano, ale už jsi v bezpečí" usmeje se a já v jeho očích vidím přívětivost.
Mike mi vyčistí ránu, obváže a nehcá mě se v klidu najíst. Celou dobu cp jím nějaké brambory s masem Devin mě pozoruje.
Jednou se naše oči setkaj a to už to nevydržím. "Co se vlastně stalo tvojí matce?"
Devina ta otázka velmi překvapí. "Ten zmetek! Moje matka v něm měla oporu. Když jí něco bylo šla za ním. A on toho využil. Odvezl jí na tu v chatu a týral jí tam!" vidím jak se mu do očí derou slzy, tak ho přeruším "Moje matka je jegho dobrá přítelkyně. Asi má štěstí že jí nic neudělal co?" skloním hlavu zpět k talíři.
"Asi ano." pousměje se "a ty máštaky štěstí. Chceš si jít lehnout?"
Přikývnu. Jsem k smrti unavená. Devin mi pomůže vztát a odvede mě do pokoje. Je tu menší postel. Stoleček krb s plápolajícím ohněm, zrcadlo a okno.
"Víš je mi to trapný, ale.." chvíli mlčím.
"Ale co?" vyzvídá Devin.
"No prostě se bojím. Zůstal by sji tu semnou?" mluvím do země.
"S radostí. Teda. Jak chceš." začne se trochu červenat.
Přinese mi košili a nechá mě se přčvléct. Pak už si lehnu do spotele a on se rozhlíží.
"Chceš si sednou?" poposunu se co nejdál aby tu měl místo.
"Dobře děkuju." sedne si a kouká na mě dokud neusnu.
V noci mě zbudí jaká si rána. Vystřel. Rychle se zvednu. Slyším jak někdo chodí po chatě. Ty kroky míří ke dveřím. Někdo bere za kliku.
Dveře se rozletí a v nich Merry. Ještě stihnu zahlédnout tři těla v kaluži krve.
Pak Merry vystřelí.
