Dojeli do města. Devin ji zavedl do nového bytu. Nalézal se v nejvyšším patře, nejvyšší budovy. Abby začínala cítit štěstí. Konečně se nemusí bát. Je s někým kdo jí chrání. S někým kdo jí má rád. A ona jeho. Tedy ráda. Možná k němu cítí něco víc než přátelství. Abby přistoupila k prosklené stěně. Její sny se stávaly skutečností. Začínala věřit že se všechno zase obrátí, všechno bude dobré. Devin byl šťastný že jí má zase u sebe. Konečně. Už si nedokáže představit že byl byl den bez ní, bez jejího úsměvu, vůně. Může jí znovu chránit. Tentokrát ji nespustí z očí.
Uběhl další týden. Sedí spolu na gauči. Ona má položenou halvu na jeho rameni. Vdechuje jeho vůni. Vnímá jeho dech. soustředí se jen na Devina. On vnímá její blízkost. Pocit štěstí.
"Abby?" přerušil to praktické ticho.
Pomalu jsem zvedla hlavu. V jeho očích by se jeden utopil. Vždy mě vtáhly do jiného světa.
"No?" pousměju se na něj.
Sklopí oči, "Víš jsem..." nějaká část mě na tohle čekala. Položila jsem mu jednu ruku na tvář. Pomalu se k němu přiblížila. Naše rty se skoro dotýkaly. Už teď jsem věděla že to není chyba. Přitiskla jsem své rty na ty jeho. Přittáhl si mě blíž. Divím se že to šlo. Cítla jsem tlukot jeho srdce. Zavřela jsem oči a nechala se unášet tím pocitem. Asi je na čase si to přiznat.....
Pohled Devina
Jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Nechtěl jsem to udělat já. Bál jsem se. Mohlo to na ní být moc brzo. Srdce mi tlouklo neuvěřitelně rychle. Opatrně jsem si ji přitáhl blíž. Stále byla tak křehká. Nechtěl jsem aby tahle chvilka skončila. Ale musela. Spustila ruku z mé tváře. Na zlomek sekundy vypadala že se lekla toho co udělala.
Opět jsem si ji přitáhl k sobě. Položila si hlavu na můj hrudník. Moje rdce se konečně začalo sklidňovat. Obmotal jsem ruce kolem jejího těla. Přišel jsem si jako medvěd co drží malou panenku.
Můžete si myslet že bude šťastná. Že našla lásku. Třeba jo. Můžu vám říct že je teď na nejlepším místě. Že už jí nikdy nepotká nic špatnýho. Asi jo. Necháme ji a Devina. Budou štastný. Každej bude šťastnej. Ona, Devin, byt, láska. Konečně.
Ale to bych nebyla já, abych to všechno nechala tak šťastný. Ne! Jen čekám na správnou chvíli. Nebudou šťastný. Nikdy! Protože já! jsem! Ana!
