Merry mě rychle přitáhl k sobě.Na boku cítím zbraň. Rychle míříme k nouzovému východu. Surově mě za sebou vláčí po schodech.
Otevřel dveře velkého teréňáku. Shodil mě na sedačku. Ruce mi zavázal za zády. Zabouchl dveře. Všimla jsem si že někdo už sedí za volantem. Ten někdo se otočil. Jhosh! Merry zavřel dveře a Jhosh nastartoval. Sešlápl plyn. Rychle jsem vyjeli z nákupního centra. Jel tak rychle že jsme za méně než 5 minut vyjeli z města.
"Tak co? Užila sis s Devinem?" otočil se na mě Merry,
Mlčím, "Takže ne. Ach to je smutné." udělal rádoby smutnej obličej, "Neboj s námi si užiješ víc." rozesměje se a společně s ním i Jhosh.
Z oka mi stéká slza. Bylo to moc hezký, aby to trvalo dlouho. Proč jsem jen chtěla do nákupáku. Mohla jsem teď radši sedět vedle Devina u televize. Být v bezpečí.
"Jak jste mě našli?" očividně je překvapilo že jsem promluvila.
Merry se na mě zase otočil "Každej mluví, když má u hlavy bouchačku." zakření se.
Dojeli jsem do jiného města. Zajeli do podzemních garáží nějakého paneláku. Merry mě znovu vytáhl z auta. K boku, jako jasný náznak abych neutíkala, mi přitiskl zbraň. Spolu s Jhoshem a Merrym vyjíždáme výtahem do posledního patra. Stále na boku cítím ten tlak. Po zádech mi přejel mráz.
Jhosh otevřel dveře do bytu. Merry mě surově strčil dovnitř..
"Hodně nám toho dlužíš holčičko." přitiskne se ke mě Jhosh, dává mi pramínek vlasů za ucho. Hladí mě po tváři. A najednou se napřáhne. Dostanu takovou ránu až se zapotácím a padnu na zem.
Zavřeli mě do malého pokoje. Je to prakticky kumbál, ani jedo okno. Jen v rohu leží matrace a pár polštářu s dekou. Celé to tu osvětluje jedna žárovka. Zeď je tu tak tenká že slyším jak si Merry a Jhosh domlouvají kdo si to semnou vyřídí jako první.
Pohled Devina
Uprostřed davu jsem ji ztratil. Pustila mou ruku. Když jsem se otočil, už tam nebyla. Nebyla nikde. Zmizela. Netuším co mám dělat. Kdybych šel na policii, jak bych jim vysvětlil že jsem schovával pohřešovanou dívku? Nevysvětlil. Zabásli by mě jen co bych vyslovil její jméno. Prosím bože ať není s Merrym nebo Jhoshem.
Už dvě hodiny sedím v kavárně. Notak, Devine, seber se. Zatnu pěst. Hodím peníze na stůl a odcházím. Jedu ta Mike. Alespoň zjistím jak na tom je.
"Promiň Devine." Mikeův tep se zrychluje.
Ztěžka jsem dosedl na židli. Hlavu jsem vložil do dlaní. Mike mi právě řekl, že tu byl Merry a Jhosh. Se zbraní u hlavy jim řekl kde mám chatu.
Odjel jsem z města zpátky na chatu. Čeká mě první bezsená noc. Od doby co jsem přijel beží televize. Čekám na jakoukoliv zprávu o Abby.
Pohled Abby
Zmlátili mě v poslední době už hodněkrát. Ovšem dne je to poprvé. Poprvé co si mě někdo vzal násilím. A vůbec poprvé co si mě někdo vzal. Všude po těle cítím jejich doteky zhrublých dlaní. Ať jsem se bránila jak jsem chtěla. Bylo to k ničemu. Jsem proti nim jako brouk. Brouk proti surovým medvědům. Bez šance.
Jak dlouho tohle budu muset snášet? Jsem tu další den. Samé nové rány. Vždy přijdou jen pokud chtějí mě. Nebo si potřebují vybít zlost. Někdy mi dokonce přinesou i kus housky nebo vodu. Můj život do oné chvilce na mostě byl úžasnej proti tomuhle. Kdybych neposlechla Anu.
Myšlenka na ní, stejný účinek má písknutí na psa.
"Ahoj Abby. Dlouho jsem tu nebyla." opět ji mám v hlavě.
"Co kdybychom si zase trochu popovídaly?" slyším uvnitř sebe její ďábelský smích.
"Je tu něco čím by ses vysvobodila? Jak od Merryho a Jhoshe, tak od zbytku světa?" nevědomky vzhlédnu k žárovce
.
Svírám ještě horkou žárovku v dlani. Krčím se v rohu. Lehce s ní bouchnu o zem. Spousta střípků. Vrací se mi vzpomínky. Kit. ON! Rodina. Všechno se rozplyne a do mé mysli se vkrade Devin. Jeho úsměv. Objětí. To bezpečí a spokojenost.
"Notak dělej!" zařve Ana.
Držím se za uši. Stále křičí. Bolí to. Ať zmizí.
"Neuděláš to? Tak budu muset sama." ruka s kusem skla se blíží k mému stehnu.
Ne ja nechci! Bojuji s ní. Ruka se konečně vzdaluje od stehna. Teď míří na mé zápěstí. Ana přitlačí mou rukou sklo na zápěstí. Stisknu oči. Po tváři se mi kutálí slza.
