Sedět jen tak na terase. Je večer, ale i tak je stále teplo. Z bytu hraje potichu hudba. Upiju džus ze sklenice, Užívám si te výhled. Noční město. Některé částí spí. Jiné pilzují nočním životem. Až teď si uvědomuji co všechno se stalo. Nemůžu uvěřit že se to stalo zrovna mě. Nikdy bych si tohle nemyslela.
Pokaždé když si vzpomenu na Jhoshe nebo Marryho, rozbuší se mi srdce. Teď znovu. Teplá slza mi stéká po tváři. Oči pevně tisknu k sobě. Zase vidím je. Je to tako v kině. Jejich obličeje. Nenávist. Bolest.
"Ne, už ne." vyjde mi z úst.
"Co ne?" otočil se na mě Devin, sedící v druhém křesílku vedlě mě.
Natahuji k němu ruku, on mi ji pevně tiskne, "Neboj, už nikdy se ti nic takového nestane. Slibuju." přitáhne si mou ruku blíž a lehce ji políbí.
Pohled Devina
Už je znova šťastná. Tedy alespoň tak vypadá. Řekla že mě miluje.
Ležíme vedle sebe. Často se v noci budí. Zdá se jí o Merrym a Jhoshovi. Chudák. Držím jí pevně. Vnímám její tlukot srdce. Její dech. Snažím se dýchat stejně jako ona.
Už nikdy ji nepustím. Nechci! Bůh ví co by se ještě mohlo stát. Budu ji navždy chránit. NAVŽDY!
Pohled Abby
Je první školní den. Všechny doklady a svou minulost už mám. Devin má nějaké známe. Takže jsem někdo nový. Přihlásil mě na zdejší uměleckou školu. Bojím se? Jo! Strašně. Jsem někdo nový. Vypadám odlišně.
Ráno mě probudil protovný zvuk budíku. Devin v posteli už nebyl. Přehodila jsem nohy přes okraj postele. Chlad který mnou projel, mě probudil. Pomalu jsem došla do koupelny. Vlezla do sprchy a nechala horké kapky dopadat na mé tělo.
Když jsem vylezla ze sprchy, omotala jsem si okolo těla ručník a lezabyle vysušila vlasy. Přešla jsem do pokoje a ze skříně vyndala. Černé tílko, kostokovanou košili, džínové kratásky, podkolenky a spodní prádlo. Shodila jsem ze sebe ručník a vše si oblékla.
Došourala jsem se zpět do koupelny a vyfénovala si vlasy. Nanesla lehký make-up, linky, řasenku a tmavou rťenku. Do těch jsem se v poslední době zamilovala. Zkoukla jsem se naposledy v zrcadle a vyšla do kuchyně.
U stolu seděl devin. Něco dělal na notebooku, "Dobré ráno." usměju se na něj.
"Dobrý." nezvedne ani hlavu.
Dojdu k ledničce a vyndám si ovoce a bílý jogurt. Všechno smíchám v misce a du si přisednout k Devinovi.
"Stalo se něco?" zvednu obočí, dlouho neodpovídá.
Strčím si sousto do pusy, v tu chvíli se na mě Devin pobaveně podívá, "Černá, bílá nebo stříbrná?"
Nechápavně se na něj podívám, "Co-o?" zeptám se s plnou pusou.
"Auto."usměje se ještě víc, "Chceš černý, bílý nebo stříbrný."
Auto? Bože ten se Už vážně zbláznil.
"Já auto nepotřebuju." vylítne ze mě.
On sklopí pohled zpět k počítači, "Ale budeš potřebovat."
Teď nevím jak to mám chápat.
Dojím rychle snídani. Dojdu si do pokoje pro džinove batoh. U dveří si obléknu bílé Nike Ari botky a vydávám se na pospas škole, nu ale předtím ještě dlouze objímám Devina a nechávám se jí m utěšovat. Poslední polibek.
Stojím jak rampouch před obrovskou školou. Vchází do ní spousta lidí. Každý je jiný. Ale všichni vypadají upraveně, bohatě a namyšleně. Bože ať si tu někoho najdu. Naposledy se z hluboka nadechnu. Pravá noha. Bravo. Levá noha. Tleskám. Zatím to jde. Už jsem u skřínky co mi byla přidělena. Hodím si do ní pár holčičích věcí.
První, druhá, třetí, čtvrtá. Konečně jsem před svou třídou. Bojím se vejtí dovnitř. Sklepu ze sebe strach. Narovnám se. Přeci první dojem je nejdůležitější. Vykročím. Sotva jsem unvitř hned hledám volnou lavici. Jedna je. Úplně vzadu. Ideální. Už u ní skoro jsem.
Ztrácím rovnováhu. Padám. Tvrdé přistání. Celá třída najednou stichne. Super. První den ve škole a tohle.
"Em... promiň." uslyším velmi příjemný klučičí hlas.
Otočím se tím směrem, "V pohodě." usměju se.
Onen kluk mi podává ruku a pomáha mi ze země. Je strašně hezkej.....
