Pohled Devina
Konečně jsme zase v chatce. Moc se nám nevedlo. Ani jeden z nás nic neulovil, takže jsem jen zaprasili brokovnice. Tak je teď musíme čistit a leštit.
Už jsem svojí měl téměř doleštěnou, ale z venku se ozvala rána, jako by se něco rozbilo. Vzhlédnu od brokovnice a za oknem uvidím nějakou dívku "Někdo tam je."
"Devi, podej mi tu brokovnici." natáhne Jhosh ruku. Rychle pro ní dojdu a podám mu ji.
Podal jsem mu jí a on is jí nabyl a ještě na mě u dveří křikl, abych vzal baterku. Protočím očima a jdu za ním i s baterkou.
Posvítím na tu dívku a Jhosh na ní okamžitě míří brokovnici. "Chudák holka musí mít asi hodně velkej strach." bleskne mi hlavou.
"Kdo jsi?! A co tu děláš?!" zařve na ní Jhosh.
Začala se úplně třast. "Já.."
Je mi jí líto, "Jhoshy, dej tu brokovnici pryč je to jen malá holka." Jhos nakonec brokovnici dá pryč a já k ní vztáhnu ruku "Ahoj, já jsem Devin"
Pořád je dost roztřesená. "Já.. Já jsem Abby."
Je tak rotomilá. "A co tady děláš sama, v noci, v lese?" přijdu k ní blíž.
Mám nutkání jí chytit okolo ramen. Nakonec to udělám, "Chceš se jít torchu ohřát? A dát si něco k jídlu?"
Chvilku nad tím přemýšlela a pak nejistě kývla.
Jhoshe to očividně rozuřilo, "Devine! To si děláš prdel! Vždyť ji neznáš! Co ty víš co má zalubem!" zařve a Abby se začne znovu třást.
Začnu se smát abych to trochu odlehčil "Taková malá holka a ty z ní máš strach."
Pevnějc ji chytnu okolo ramen a vedu do chatky. Sotva vstoupíme, cítím z ní že je klidnější.
"Máš hlad? Máme tu něco z oběda." usměju se na ní a jdu do kuchyně.
Jhosh ji varuje aby nic nezkoušela. Musim se pousmát nad tím, jaký má strach z takovéhle holky.
Zaposlouchal jsem se do rozhovoru a uslyšel Mikea jak se jí ptá na nějaké zranení.
"No já. Měla problémy a jeden mamky přítel Merry.." povída Mikeovi Abby.
MERRY?!!! upustím talíř s jídlem a vyletím z kuchyně.
Neovladatelně začnu křičet "Merry?! Ten zatracenej hajzl?" zpozoruju její ruku, "To on ti to udělal? To mu nedaruju!"
** "Neboj Devi, nic mi není" dává mi pusu na čelo maminka a pláče.
Už je to několik měsíců co nás strejda Merry odvezl sem. Maminka mu tu pořád uklízí. Vypadá nemocně, ale strýček tvrdí že tohle nic není. A maminka taky. **
** Maminka už ani nedokáže chodit. Je moc unavená. Sedím tu u ní na posteli. Stále spí.
"LEO!" křičí strýček a pak rozrazí dveře. Lekl jsem se. Rychle jsem seskočil z postele a utekl z pokoje.
Merry vytáhl maminku z postele a táhne ji jako hadrovou panenku, barákem až ven do zadní zahrádky. Koukám na ně oknem.
"Už mi jsi k ničemu. Čeká tě stejný osud jako ty předtebou. A tvůj syn se s tebou taky za chvíli shledá." začne se strejda Merry divně šklebit. **
Abby má štěstí. Je statečná že mu utekla. Musím jí pořád pozorovat. Vypadá tak krásně, i když ji ten hnusák měl u sebe.
Povídala mi něco o své matce.
"Chceš si jít lehnout?" ani nevím proč jsem to řekl, ale asi za to byla ráda a příkývla.
Dovedl jsem jí do pokoje kde spím, rozhlížela se. Stále vypadá dost nejistě.
"Víš je mi to trapný, ale..." začne mluvit.
"Ale co?" chci vedět co chce!
Začne se koukat do země a potichu zamumlá " No prostě se bojím. Zůstal by jsi tu semnou?"
Srdce si mi buší, "S radostí." jako vážně? Tohle jsem řekl? "Teda. Jak chceš." usměju se a cítím jak mi rudnou tváře. Radši jí rychle přinesu svou košili a nechám ji aby se převlékla.
Slyším jak si lehla do postele a tak se otočím. Těkám očima po pokoji kam bych si mohl sednou.
Nakonec spočinu očima na ní a one se posune a nabídne mi abych si sedl k ní na postel.
Rád si sednu a pozoruju jí dokud neusne. Vypadá tak bezbraně. Mám nutkáni si lehnout a strážit ji.
Pop ár hodinách odejdu. Diskutuju o něčem s Mikem a Jhoshem.
BUM! Ozve se rána od Abby. Rychle k ní vlítnu "Stalo se něco?" ach... můj hlas zní jak kdybych jí miloval.....
Usměje se na mě. "Ne... všechno je v pohodě."
Chvíli se na ní ještě dívám a pak odejdu.
Asi bych jí měl zavolat na snídani. Vejdu tedy k ní do pokoje. Stojí ke mě zády jen v košili a kalhotkách. Chtěl jsem odejít. Zavrzali podemnou parkety a ona se rychle otočila.
"P-promiň." začal jsem koktat a cestou vrazil do skříňky.
10 minut pryč, už je určitě oblečená. Když vejdu kouká se do ohně. Nevnímá mě. Sednu si na postel a čekám až si mě všimne.
Zdvihla jedno oboči otočila se na mě "Chceš po mě něco?"
Zvednu se "Pojď se najíst" usměju se a vykráčím z pokoje. Jdu do kuchyně.
Ona je tak pěkná. Určitě je i podoně stará. Já jsem asi.. ne.. i když asi jo... no už je to tak..
Vážne se omlouvám že je to zase nudný. Jsem teď hold v místě kde to chvíli ještě nudný bude. Ale i tak doufám že se to líbí :))
