Tohle je jak sen. Nikdy bych nevěřila že se mi něco takového stane. Ať už to že mě unesl bláznivý kamarád me matky, střílel po mě, že mě zmlátil Jhosh a poznala jsem fajn kluka. A ještě tohle. Chtěla jsem se štípnout, ale co kdyby to byl vážně jen sen a já se probudila zpět u Marryho. Raději jsem ruku silou zatla v pěst.
Udělala jsem velký krok do místnosti. Pomalu jsem se začala otáčet. Je to neuvěřitelné! Tak nádherný.
"Byl to můj pokoj. Je tu pár plakátů, můžeš je sundat. Tu postel můžeme změnit." natáhl ruku směrem k velké matraci v rohu pokoje.
Chtěla jsem něco říct, jenže mě pusa neposlouchá. Asi vám došlo že to byl pokoj. Pro mě abych nespala v tom malém dole. Bože. Byl to nádherný střešní pokoj. Upřostřed zdi, proti mě bylo okno. Nechávalo jasné světlo ozářit vše co tu bylo. Okolo okna plakáty. Přistoupila jsem k nim. Zaregistrovala jsem i pár obrázků.
"Líbí?" vytrhl mě z mého hlubokého zkoumání obrázků Devinův nejistý hlas.
"Líbi? Je to nádhera!" vyskočila jsem a roztáhla ruce jako nějaká hvězdička.
"Jsem rád." usmívá se, "Přinesu ti to oblečení a boty apodobně." vychází ze dveří.
Boty? O těch nevím. No..
Věnuji se dál seznamování s pokojem. Otočím se zády k oknu. Vedle dveří jsou další dveře. Ale takové ty šoupací. Přijdu k těm na levo. Vedle nich stojí velké zrcadlo opřené o stěnu. Lemuje ho černý rám.
Dveře lehce odšoupnu. Ihned se mi naskytne výhled z okna. WOW. Na pravo od okna stojí skříňka. Pokrývá jí spousta svíček. Co skříňka skrývá si prohlédnu později. Hned nalevo odemě jsou další skříňky. Taktéž plné svíček.
Vejdu více dovnitř. Úplně vzadu. Na pravo nádherná vana a hned vedle spchový kout. Tohle musí být vážně sen! Vedlejší zeď u sprchy oplývá nádherným umyvadlem a zrcadlem. Ty zrcadla jsou všude. Téměř naproti umyvadlu je záchod. Ou. Já. Mám. Vlastní. Koupelnu. Nasaju vůni svíček. Nehoří ale i tak nádherně voní. Čistotou.
Vycházím z koupelny a všimu si stolu. Předtím jsem ho ignorovala. Před ním byla židle. Takové to vajíčko.
Lehce jsem odšoupla druhé šoupačky. Tohle je už vážně moc. Hledím na skříně. Otočím hlavu lehce do prava. Vedle skříní věšáky. Naproti věšákům další skříňka a obrovské zrcadlo. A vzadu na zdi další velké okno.
Po tváři se mi kutálí slza. Tohle je až moc dokonalé. Až moc. Něco tu nehraje. Tohle určitě nemůže být pravda.
Vrátila jsem se zpět do pokoje. Ležím na tom nejměkčím koberci co může existovat. Na chvíli jsem zavřela oči.
"Abby?" zazní po chodbě Marryho slizský hlas.
Co? Jak? Jak tu chatu našel? Rychle jsem se posadila.
Ve dveřích stojí Marry. A o futra se opírá. Devin!
"Je jen tvoje." usměje se na Marryho a uvolní mu cestu ke mě.
Stéká mi po tváři další slza. Už ale né štěstí. Tohle je slza plná smutku. Jak jsem mu mohla věřit.
Merry ke mě přistoupil. Klekl si na jedno koleno. A pevně mě chytl za ramena.
"Ať už je to zamnou." prosebně jsem si pošeptala sama pro sebe a zavřela křečovitě oči.
Kousek pokoje na obrázku :) Zbytek pokoje si představte podle popisu. Představte si i každý sám do jaké barvy je vše sladěné. Doufám že se vám to líbí a děkuji za všechny reads <3
