"Abby." klepe semnou Devin "To byl jen sen."
Pomalu otevírám oči. Nademnou se sklání Devin. V obličeji ustrašený výraz. Jeho oči se vpíjí do těch mých.
"Co?-Co se stalo?" nekontrolovatelně se začnu klepat.
"Usla jsi na zemi. Asi se ti něco zdálo. Strašně ses klepala a kopala." neuhýbá pohledem.
"Já.." modř jeho očí mě pohltila, "Můžu tě obejmout?" odtrhnu konečně svůj pohled. Má nádherné oči.
Pomáhá mi se posadit. Chvíli váhá, ale pak mě vtáhned do pevného objětí. Jeho silné paže mě přitisknou na jeho hrudník. Položím so hlavu na jeho rameno a nasajijeho sveží vůni. Zase se cítím v bezpečí. Uvolnuji každý sval v těle. Už nemusím být stále v pozoru.
Devin si mě na délku paží odtáhne od těla, "Dobrý?" zase na mně upře své oči.
Pomalu přikývnu. Usměje se a ještě jednou mě obejme.
"Tady máš ty tašky. A nějaký boty a tak." pomalu vstává.
"Jo. Děkuju moc. Slibuju, všechno ti pak zaplatím." cítím se tak trapně. Oxiduju mu tu. Zabrala jsem mu pokoj a ještě za mě platí tolik.
"Nic platit nemusíš. Stačí že tu jsi. Se mnou." otočí se ke mě a pak zmizí na chodbě.
Odnosím tašky do šatny a začnu vešet všechno oblečení. Je toho víc než včera. A ještě boty. Všechno narovnám do škříní a do botníku.
Je to nádhera. Opět jsem se vrátila ke studování obrázků na stěně. Mnoho portrétů. Pomalu přecházím od jednoho k druhému. Jsou dokonalé. Ten kdo to kreslil má neuvěřitelný talent.
"Oběěěěěěěd." zazní z kuchyně Devinův hlas. Navléknu si na nohy papuče které taky koupil Devin. (obrázek)
Seběhnu schody. Na stole je přichystaný talíř s nudlema, masem a zeleninou. Všechno do tvaru srdíčka. Trochu mě to překvapilo.
Sednu si na židli a po chvíli přijde i Devin a nese dvě skleničky s vodou a citrónem. Jednu postaví předemě a druhou si dá k sobě. Sotva dosedne hodím po něm nechápavý pohled.
"Co?" nadzvedně obočí.
Vidličkou ukážu na talíř.
"No.... víš" chvílí mlčí.
"Vim co?" napíchnu si kus masa na vidličku.
"Prostě." znovu se mi dívá přímo do očí.
