Kulka mě jen těsně mine. Pokračujuv utěku. Slyším jak za mnou Merry vyběhl z chaty. Pod jeho váhou křupou větvičky mnohem hlasitěji než podemnou. Stále si udržuju náskok.
Běžím pořád rovně. Slyším jak se zvuky které vydavaly větvičky pod Merryho nohama vzdalují a nakonec utichaj. Pro jistotu běžím ještě chvíli dál. Po několika metrech se zastavím a ohlížím se okolo sebe. Nikde nevidím že by les končil.
jestli si pamatuju dobře chatka nebyl hluboko v lese. Maximálně tak 300-400 metrů od silnice která vedla k hlavní. Takze kdybych sla na jednu stranu velkej kus, abych se vyhla chatce a pak sla rovně měla bych narazit na louku za kterou je silnice. Takhle v představách mi to prijde lehký, ale uvědomuju si že ve skutečnosti to bude o hodně těžší.
Vůbec netuším jak daleko budu muset jít abych se tý chatě vyhla. Chodík stále dokolečka a přemýšlím.
Možná bych mohla jít stále směrem za chatu a třeba by tam taky někde ten les končil.
To mi připadá nejrozumnější. Vyřážím tedy pomalu dál za chatu.
Udělám několik kroků a za mnou se ozve chychot.
"To si jako fakt myslíš že mi utečeš?" Zazní lesek Merryho hlas jak hrom.
Mlčím a tak pokračuje, "Buď semnou teď půjdeš nebo to s tebou skoncuju." vytáhne ten revolver kterým po mě střílel.
"Nebo se můžeme dohodnout že ty mě pustíš a já nikomu nic neřeknu" ušklíbnu se.
To se očividně Merrymu nelíbilo. Namířil na mě revolverem.
"Tak co si vybereš?" zadíval se mi do očí. Cítila jsem jak mi stéká studený pot po zádech.
"No jelikož nechci být tvým rukojmím" zasměju se, "Asi mě budeš muset zastřelit." mrknu.
Zdá se že tohle ho dost naštvalo. Byl úplně rudý vzeky.
"To teda ne holčičko já tě nezabiju, ty půjdeš hezky semnou!" Zařve tak nahlas že kdyby tu byl něko kolem tak by ho určitě slyšel a přišel mi na pomoc.
Když tohle řekl bleskla mi hlavou jen jediná možnost.
Prostě zdrhnout.
Chvíli se na něj ještě dívám a pak se rychle otočím a utíkam tak rychle jak jen můžu.
Celým lesem zazní dva rychlé výstřeli těsně zasebou.
Cítím jak mi něco proletělo rukou.
