V ruce najednou drží jakousi obálku. Pozoruji jak se mu klepe ruka, při tom když mi jí podává.
"Je mi to líto." hlas se mu klepe.
Srdce se mi znovu rozbušilo. Cítím jak mi ve spáncích tepe krev. Hukot v uších je ohlušující. Rychle trhám obálku. Na klín mi vypadne složený papír. První slova moje srdce zastavila. "Oznámení o úmrtí.."
Klepajícíma se rukama papír rozkládám.
Oni umřeli.
"Jak? Moje rodina? Kdo jim to udělal?" mou hlavu zaplavují stovky otázek.
"Jak to víš? Nečetl jsi to." obrátím se na Devina, cítím jak pozoruje mé slzy co stékají po mých tvářích.
Beze slova vstal. Odešel a o chvlinku později se vrátil s výtiskem novin. Podržel mi je před očima. Hlavní titulek: Rodina pohřešované dívky byla brutálně vyvražděna!"
Svět se mi rozmazal v slzách. Nemůžu popadnout dech. Nemůžu...
"Abby. Klid, musíš dýchat." Devin mě pevně stiskl. Držel mé klepající se tělo. Moji maličkost. Vím že jsem se jich vzdala kvůli němu, ale je to moje rodina. Vlastně byla.
Je toho moc. Musím pryč. Pryč! Vytrhávám se z jeho náruče. Běžím do pokoje a rychle se oblékám do legín a dlouhé mikiny. Do batohu hodím pár věcí.
"Kam se chystáš?" lítost v jeho hlase by slyšel i hluchý.
"Musím pryč! Okamžitě!" vykřiknu a přes slzy nevidím jestli se koukám směrem kde stojí.
"Prosím nikam neodcházej."
"Ne já musím. Vrátím se. Jen mě teď nech jít."
"Slíbil jsem že se o tebe postarám! Zůstaneš tu semnou a spolu to zvládneme." přistoupil ke mě a uchopil mě za ramena, "Jasný? Ty a já to spolu vyřešíme." vtáhne mě do pevného obětí.
Pohled Devina
Uklidnil jsem Abby. Byla z toho tak vyčerpaná, že jakmile si lehla usnula. Hlavou se mi honí tolik otázek. Kdo jim to udělal. Byl to Merry a Jhosh? Nebo jen náhodný masový vrah? Sedím už dvě hodiny na terase. V ruce se mi střídá sklenka Whisky a cigareta. Odhazuju prázdnou krabičku černých Marlboro cigaret.
Potichu otevírám dveře do pokoje. Abby poklidně oddechuje. Vezmu si věci a jdu do koupelny. Musím ze sebe smýt ten pach alkoholu a cigaret. V tom tichu se mi zvuk tekoucí vody zdá tak hlasitý.
Opatrně jsem vlezl do postele. Abby se ke mě otočila čelem. I v tom šeru jsem viděl její oči. Stále plné slz a smutku. Opatrně jsem ji k sobě přitiskl.
"Neboj." vtiskl jsem ji pusu do vlasů.
"Zvládneme to."
"Merry a Jhosh." zašeptala.
"Oni taky zemřou."
