Pomalu přicházím k sobě. Už mi není zima. Ležím na něčem měkkém. Strašně mě bolí hlava. Otevírám oči a to co vidím mě šokuje.
Jsem v jakési chatce. Je plná kůží, hlav zvířat, spousta zbraní. Připadá mi to tu povědomé. Určitě jsem tu už někdy byla.
Najednou mi svitne. Ano! To je přece chajda Merryho Steena. Merry Steen je kamarád mojí matky. Jsou přátelé už od školky. Jako malá jsem sem chodila často s matkou. Hodně často.
"No hurá! Už jsem myslel že tě budu muset polít studenou vodou." ušklíbne se na mě Merry a začne se lámat v pase smíchem.
Vždy měl poněkud divný smysl pro humor. Poněkud divný někdy až morbidní.
"Fakt vtipný Merry." protočím oči a snažím se posadit. Jenže ta težká kožešina kterou mě Merry přikril mi v tom brání. Jsem až moc zesláblá. Merry mé snažení chvíli pozoruje a pak s vřelím usměvem ze mě sundavá kožešinu.
"Asi bych tě měl odvést domů." povídá Merry aniž by se na mě podíval.
"Doma nikdo není." namítnu. Nechci domů. Všechno tam na mě akorát padá.
"V tom případě tě hodím do školy. Aspoň tam na tebe dají pozor." otočí se na mě a podává mi hrnek s čajem.
Překvapivě mám oblečení úplně suché. Merry mi pomůže vstát a pomáhá mi ke dveřím. Opřu se venku o zeď a čekám než odemkne auto. Potom se pomalu dobelhám ke dveřím.
V autě je teplo. Uvelebím se v sedačce a sleduju cestu. Teď mi dochází že jedeme úplně na opačnou stranu než je škola nebo náš dům.
"Merry kam to jedeme? Škola je na druhou stranu." namítám ze zadní sedačky.
"Ano já vím!" vypustí Merry z úst a začne se smát jako šílenec.
