Probudila mě příšerná bolest. Pomalu sem otevřela oči. Ležela sem v posteli, v pokoji, který neznám. Přes příšernou bolest břicha a hlavy se posadím. Pokoj je dost podobný tomu u Devina, Mikea a Jhoshe. Je tu i zrcadlo. Pomalu se postavím. Do břicha mi vyrazí příšerná bolest. Nemluvě o hlavě, která se mi nemilosrdně zamotá. Přistoupím k zrcadlu a konečně vidím, co na mě Jhosh napáchal.
Jedno oko mám úplně napuchlé a zbarvené do fialovo-modra. Ret mám rozseklej a napuchlej. Po celém obličeji mám modřiny a malé tržné ranky. Vyhrnu si košili. Na břiše mám modřiny od toho, jak mě Jhosh kopal.
Někdo zaklepe na dveře. Lekla jsem se a břichem mi projela taková bolest, že jsem se svalila na zem. Dveře se se skřípáním otevřely. Zvednu hlavu. Ulevilo se mi. Ve dveřích stál Devin.
"Jsi v pohodě?" přiklekl si vedle mě.
"Co myslíš?" pousměju se.
"Asi bych ti měl ty rány trochu vyčistit." Zvedne se a pomáhá mi na nohy. Trochu mě podepírá cestou z pokoje. Tahle chata je úplně jiná. Není to ta, kterou jsem našla, když jsem utíkala od Merryho. Projdeme krátkou chodbou do něčeho, co připomíná obývací pokoj. Je tu velká sedačka, stoleček, krb a plazmová televize. Posadí mě na gauč a chystá se odejít pryč.
"Devine. Co je tohle za chatu?" zastavím ho napůl cesty.
Ani se neotočí a jen zavolá v tuhle chvíli už zpoza rohu: "Pak ti to řeknu."
Po chvíli se vrátí a nese sebou nějakou taštičku, asi lékárničku. A v druhé ruce drží chladící polštářek.
Přisedne si ke mně. Je tak blízko. Krásně voní. Otevře taštičku a vyndá z ní láhvičku. Je na ní napsáno peroxid. Ten nesnáším. Vždycky strašně pálí a štípe. Ještě vyndal vatové polštařky.
"Zakloň hlavu." usměje se na mě. Zakloním jí. On si dá na vatový polštářek peroxid a opatrně mi s ním začne čistit ranky.
Nevydržím mlčet: "Co to je teda za chatu? Kde sme?"
Devin si vymění vatový polštářek "Sem jsme jezdili s mamkou. Byla to naše chata. Po okolí jich je celkem 9. Deset s tou mojí. Ta ovšem není zakreslená v mapě. Merryho a Mikeovu chatu znáš. Teď poznáš i tu mojí. Zdědil jsem jí, když ji Merry zabil."
Chvíli mlčí.
"Kde je Jhosh? Nenajde nás?" vyletí ze mě.
Devin mě pohladí po vlasech, "Teď chvíli nemluv." Začne mi čistit rozseklý ret.
"Jhosh buď furt leží v lese, nebo se vrátil zpět do svojí chaty. Mikea jsem včera odpoledne odvezl do nemocnice. Postarají se tam o něj. A když jsem se vrátil, nikde jsi nebyla. Jen na stole ležel od Jhoshe naškrábanej vzkaz 'Ta malá holka zdrhla! Jdu si s ní srovnat účty.' Věděl jsem, že je schopnej člověku dost ublížit, když je naštvanej. Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal tak blízko, abych zaslechl jak na tebe volá. No a pak sem si tě.. ehm teda... pak sem tě odnesl sem. A vlastně, neboj se, Jhosh nás nenajde. Neví o téhle chatě. Přeci není ani v mapě. Takže žádnej strach." Konečně skončí to mučednický číštění mého rtu.
Devin nám připravil jídlo. Kousky masa s rýží a zeleninou. Bylo to výborný. Večer jsme si pustili televizi. Zrovna dávali zprávy.
"Hlavní zprávou dne," hlásil zpravodaj, "je připad pohřešované Abby Perkinsové."
Ani to se mnou nehlo. Tak dlouho jim to trvalo, jo? Byly tam záběry matky a celý mojí rodiny. No, popravdě nevypadali, že bych jim nějak extra chyběla. Ani mně se po nich nestýská. Nechybí mi.
"Neměla by ses ozvat rodičům? Vrátit se zpátky domu?" ptá se mě Devin s překvapivě smutným tónem.
"Prohlédni si je. Vypadají že bych jim chyběla? Mě teda přijde že ne. Nebudu se k nim vracet. S tebou.... Ehmm... tady je mi líp," usměju se. "Teda, jestli ti to nevadí, že tě tu takhle otravuju."
Devin se trochu začervená. "Nevadí, je dobrý si moct pokecat zase s někym stejně starým."
Omlouvám se za celkem nudnější část. Ale teď jich pár takových asi bude, než se něco zase stane. :) Ale doufám, že se vám to i tak bude líbit. :)
