Jedeme stále stejným směrem. Pořád po rovné silnici. Můj strach se stále zvětšuje. Merry prudce zatočí až mi křupne v zádech. Vyhlédnu z okínka a vidím podél cesty pole které se rozléhá tak daleko kam dohlédnu. Po nějakém čase vjedeme do lesa. Už se začínám hodně bát. Zahnuli jsme tolikrát že i kdybych Merrymu utekla nedostanu se zpět na hlavní silnici. Zastavujeme u malé opuštěné chatičky. Merry si povzdechne.
"Víš nechci ti nijak ublížit. Jsi velmi pěkná a chytrá slečna." povídá zatím co stále zírá na chatku.
"Ale pokud neubudeš dělat to co ti řeknu, bude mi to sice proti vůli, nějak tě k tomu budu muset donutit. Mnohdy i velmi bolestivě." usměje se takovým tím úsměvem který vyděsí a vy můžete pochopit že ten člověk není normální.
Merry rychle vystoupí a oběhne auto. Už mě tahá za ruku ven z auta a táhne směrem k chatce. Těsně před dveřmi mě hodí na zem tak silně že v ruce kterou sem chtěla zbrzdit pád slyším křupnutí.
Zvednu hlavu "A co semnou jako chceš dělat?!" snažím se aby v mém hlase nebyl slyšet ten strach který z něho mám.
"No nejdřív si tě pořádně prohlédnu a.." zarazí se a jeho tvář najednou potemní, "proč bych ti to měl říkat?!" zařve a dá mi facku. Pak mě znovu chytne za ruku a vtáhne mě dovnitř.
V chtace je stůl dvě židle a postel a vedle stůl s poutama, lanem a věcma které nedkoážu identifikovat.
"Výtej v mém království." zasměje se Merry a vede mě k té posteli.
"Hezky si lehni a odpočiň si" povalí mě na postel a začne mi přivazovat ruce a nohy k posteli lanem.
