Už si jen představuju jak mě pohlcuje voda. Pouštím už i druhou ruku. Už se těším.
Jdu vstříc smrti. Už cítím jak po mě vztahuje ruku. Cítím ten chladný dotek jejího kostnatého prstu. Už si pro mě jde. Těší se na mě. Těší se na dalšího člověka kterého si může vzít sebou. Který dobrovolně skoncuje svůj mizerný život. Už cítím její dech. Jak se ke mě přibližuje. Bohužel mě něco najednou vytrhne z těch krásných představ.
Něco. Tedy spíš někdo mě chytl za ruku. Okamžitě otáčím hlavu. Nějaký muž mě vší silou tahá za ruku zpátky na most.
"Vzpouzej se! Bojuj! On ti v tom nezabrání!" zazní mi v hlavě vyzývavý hlas Any, " Až dopadneš do vody bude ti už jenom líp. Už ti žádný kluk nezlomí srdce. Nikdo ti už nebude rozkazovat. Budeš tam jen ty a já! Budeme už na vždy spolu! My dvě! Musíš to udělat!" stále dokola mi zní v hlavě.
Nechápu co semnou je, ale jako robot poslouchám a začínám zarývat nehty do mužovi ruky. Hazím sebou, aby bylo co nejobížnější mě vytáhnout. Naštěstí si nás nikdo nevšíma. To by mě jinak už jisto jistě vytáhli.
Bleskurychle se vytáhnu a škrábnu muže do obličeje. Ten mě kvůli bolesti pouští a já konečně padám smrti vstříc.
"Šikovná! Přesně takhle jsem si to představovala! Jo! Ha Ha Ha!" směje se mi Ana v hlavě.
Užívám si ten let vzduchem. Už brzy dopadnu a budu volná! Otevírám oči a vidím jak se ke mě rychle blíží hladina řeky.
Mé tělo obrovskou rychlostí naráží do vody.
