And Peggy! | Hamilton One shots

Ho ho ho

„Tohle se mi nezdá," poznamenal Georges.

„Srabe," poznamenala Frances.

„Promiň, ale vykrádat jedno z nejlépe střežených sídel v tomhle městě je šílenost," namítal.

„Ostatní to dělají pořád."

„Není jim třináct a je jich alespoň třicet!"

„Zkus si to trochu užít, Georgie... Jsou Vánoce, zasloužíme si trochu luxusu," usmála se zlomyslně jeho kamarádka.

„Umřeme," zasmál se tiše.

„A se vší parádou," praštila ho dívka do ramene.

***

„Tati! Nevíš, kde mám šperkovnici?" volala Theodosia ze svého pokoje a vyšla na chodbu plně svátečně oblečená, připravená na každoroční vánoční projev vůdců města.

„Nejspíše tam, kde je moje sbírka kapesních hodinek. Asi si tu někdo udělal radost... Budu muset toho nového vedoucího stráží propustit... Jak je možné, že se někdo dostal k nám do domu?! Co do domu, jak se někdo dostal do pokojů, kde spíme?!" chodil rozčíleně po jídelně Aaron. Theo k němu opatrně přišla a položila mu ruku na rameno.

„Je to jedno. Oba jsem živí a zdraví. Zesílíme naši ochranu, najmeme nové stráže. Teď se ale musíme připravit na tvůj projev. Hamiltonovi a Jefferson na nás již jistě čekají. Víš, že musíme dorazit včas," připomněla mu dívka a její otec rozhořčeně přikývl. Společně se vydali ven ze sídla a do auta. Theo si zvykla na davy novinářů, které se vždycky během Vánoc objeví před jejich bránou. Musela ale přiznat, že měla pocit, že jich je rok od roku více.

Za okamžik vystoupila z auta a v doprovodu ochranky se připojila k Hamiltonovým. Dříve tu s nimi bývali i Jeffersonovi. Bohužel se nikdy po jejich boku už asi neobjeví. Po nových přísných nařízeních, které Thomas Jefferson tak dlouho prosazoval, se z Druhé strany zvedla velká vlna nevole protestů. To vše vyústilo v mnoho věcí. Krom toho, že město přišlo o mnoho vůdců, až jejichž počet byl zredukován pouze na tři, na rodinu Jeffersonových byl spáchán atentát. Přežil pouze Thomas. Viníka nikdy nedopadli. Údajně viděli z místa činu utíkat dvě malé děti v doprovodu ženy a muže, ale tyto svědky se nikde nepodařilo najít. Thomas se více uzavřel do sebe a jediný člověk, s kterým mluvil jenom proto, že chtěl, byl James Madison, bývalý vůdce města. Byl zbaven funkce právě na nátlak Jeffersona. Řekněme, že spolu mají velice zajímavý vztah.

Theo se postavila vedle nejstaršího syna Hamiltonových, Philipa. Oplatila chlapci jeho úsměv, vzorně se narovnala a nasadila svůj typický letmý úsměv, který tisk tolik zbožňoval. Projev začal. Byl velmi nudný jako obvykle. Dívka se sama sebe ptala, proč se na náměstí vždycky shromáždí tolik lidí jenom proto, aby si poslechli ty stejné lichotky, které politici vytahují každý rok. Pochopitelně měla radost, že se sešlo tolik lidí, dělalo to jejímu otci dobrý obraz, ale opravdu nechápala motivaci lidí to poslouchat. Dříve, než zemřela, jí její maminka vysvětlovala, že většina z nich jsou buď velcí obdivovatelé, nebo novináři.

„Sice tě to nezajímá, ale mám pro tebe perníček," naklonil se k ní a zašeptal Philip. Theo si nemohla pomoct, ale začala se červenat. Hamiltonovi sice měli zvláštní způsob výchovy, ale tohle je naprosto nepřístojné chování pro někoho jejich postavení. U pětiletých to je prominutelné, ale jim už je dvanáct! Tohle by se Philipovi nemělo stávat.

„Zajímavá zpráva, ale, pokud mě omluvíš, poslouchám projev," odpověděla se vší slušností a dále zírala před sebe.

„Vím, že ty kecy nesnášíš," zasmál se pro sebe. Theo se kousla do rtu. Měl pravdu, sama mu to řekla, ale tohle nebylo místo, kde to vytahovat. Nikdy nevíš, jestli tě někdo neposlouchá.