And Peggy! | Hamilton One shots

Odplata

Philip a Angelica seděli schovaní za větším květináčem.

„Takže oba víme, co se bude dít dál, že?" ujišťoval se ještě chlapec.

„Pochopitelně. Za minutu a patnáct sekund zpoza rohu vyjde Frances a Georges se skvělými donuty připravených na záhadnou věc. A jen co vyjdou, tak se přiřítíme s tímhle odporným vývarem z tátových týden starých ponožek a bum! Jsou mrtvý," usmála se tajemně Angie a její starší bratr se na ní vyděšeně podíval.

„Na čtrnáctiletého člověka jsi občas celkem brutální a děsivá," poznamenal Philip.

„Kamarádíš se s Frances, jak o mně můžeš říct, že jsem brutální a děsivá?!" divila se.

„Asi s tebou trávím moc málo času... Jak jsme na tom?"

„Třicet sekund... Jak je možný, že nám tohle konverzace trvala pomalu minutu?" divila se dívka.

„To je fuk, jsi připravená?" zavrtěl hlavou a Angelica odhodlaně přikývla. Oba si připravili své kyblíky s páchnoucí vodou a podívali se na dveře zapadlé pekárny. Opět zalezli za svůj květináč a nedočkavě se podívali na hodinky. Normálně by takováto akce nechala oba sourozence naprosto chladnými, ale tentokrát, tentokrát se jednalo o něco úplně jiného. Byla to pomsta. A velmi osobní.

Ve skupince přátel bylo vcelku normální, že chystali jeden druhému, často ne moc nevinné, žertíky. Sem tam měl Philip pavouka ve vlasech, John měl svázané tkaničky k sobě, k Frances se nedostal správně opravený test, Theo byla „omylem" přesměrována na špatnou hodinu, Georges ve své kapuce sem tam našel záhadný neidentifikovatelný objekt... Ale Frances a Georges pro jednou opět trochu překročili meze.

Půl roku Philipovi trvalo, než se dostal k dobré příležitosti, aby mohl Theo políbit a Frances a Georges to zničili. Vlastně ho dost zajímalo, jak se o jejich schůzce dozvěděli. Podstatné bylo, že z toho vyšel promočený na kost a s dost pochroumaným sebevědomím. A navíc se nové náhradní první pusy zatím nedočkal. Na druhou stranu, od onoho incidentu uběhlo něco málo přes měsíc.

Sourozenci zbystřili, jakmile zaslechli cinknutí zvonku od pekárny. Teď, nebo nikdy. Oba přeskočili květináč a vrhli se k páru, který zrovna opouštěl. Narozdíl od Philipa si Angelica všimla, že se nejedná o jejich cíle a velmi rychle začala brzdit. To se ale nedalo říct o Philipovi, který se na ní jen zmateně podíval a běžel dál za svým cílem. Svou chybu si uvědomil teprve, když ze svého kyblíku na dvojici vychrstl onen páchnoucí vývar.

„Co je to s tebou dneska je, Philipe?!"

„T-Theo?" vykoktal překvapeně chlapec. „Myslel jsem, že jsi někdo jiný-"

„To doufám, protože jinak pro tohle nemám žádné normální vysvětlení!" podívala se na něj naštvaně a pomalu jí začínala být zima.

„To byla odplata směřována na Georgese a Frances a... a... Byl to Angelicy nápad!" ukázal na svou sestru, která se opět schovávala za květináčem.

„Srabe!"

„To je fuk, vy dva si to můžete vyříkat později, až Theo nebude stát promočená na chodníku a ty najdeš Angelicu," přerušil je John, který zatím celou dobu stál o kus dál s dvěma krabicemi koblih.

„Je fakt, že stát uprostřed ledna mokrá jak pes na chodníku, není zrovna nejlepší nápad," přitakal Pip a jeho přítelkyně po něm střelila vraždícím pohledem.

„Tak jdeme," rozešla se pomalu mrznoucí dívka směrem k Laurensovým, protože jejich byt byl nejblíže.

***