And Peggy! | Hamilton One shots

Paní domu

Dříve než začneme... Peggy je ta nejmilejší osoba na světě, protože klukům poskytla přístřeší.

A tak jela na výměnný pobyt do Austrálie.

*John*

„Jak je tohle možný?!" vztekal se Alex, když už potřetí skončil poslední.

„Prostě neumíš řídit auta," pokrčil jsem rameny a kochal se dalším prvním místem.

„Pořád mám jako jedinej z vás řidičák."

„Laf s Hercem na tom pracujou a mě se nechce," uvelebil jsem se na pohovce a hrábl do misky pro pop-corn.

„Hej! Lafe! Nechceš se k nám přidat?" zavolal Herc, který byl o chlup druhý.

„Uh, non... Tohle mi nikdy moc nešlo," oprášil si ruce od mouky.

„Co děláš?" zajímal se Hercules.

„Dort," usmál se Lafayette.

„Někdo má narozeniny?" nechápal Alex.

„Někdy teď se má vrátit Peggy z Austrálie..." připomněl nám Francouz.

„Ale na horory se už přidáš, ne?" naklonil jsem hlavu.

„Oui," přikývl Lafayette a odebral se do kuchyně.

„V tý zástěře mu to sluší," poznamenal Herc. S Alexem jsme se na něj nevěřícně podívali.

„Co je?! Pokuste se říct, že to není pravda," zvedl pro změnu obočí on. Zavrtěl jsem hlavou a dál to neřešil.

„Chci odvetu," probral mě ze zamyšlení Alexander.

„Alexi, už jsi nás vyzval desetkrát a tvoje výsledky se už ani nezhoršují," připomněl jsem mu.

„Zahrál bych si už něco jinýho," přikývl Herc. Poté co se společně s Alexem dohodli, že si zahrají hru, při které se musíte pohybovat, tak jsem rezignoval a vydal se pomalým krokem do pokoje.

„Hej, Johne, kam jdeš?" zajímal se Alex.

„Ehm, pro peřinu?"

„Ty nebudeš hrát?" řekl zklamaně.

„Alexi, pořád mám koleno v háji a měl bych ještě měsíc chodit o holi," připomněl jsem mu. Uklouzl jsem na záchodech dva měsíce zpátky. Dlouhý příběh.

„A proč teda nechodíš o holi?" zajímal se Hercules.

„Protože ji nemůžu najít," zabrblal jsem a dál pokračoval ve své pouti do ložnice.

*Time skip*

Seděli jsme vedle sebe na gauči a znuděně sledovali jeden z dalších hororů. Byli jsme na sebe nalepení a bylo nám úplně jedno, jak divně to vypadá, protože Laf měl chipsy a odmítal je dát z ruky.

Alex pořád nesouhlasně mručel, protože se nebyl schopný uvelebit. Mě by to nevadilo, ale tím, jak do mě Alex pořád drkal, tak já vrážel do Lafa a tomu už se to tolik nelíbilo.

Takže nás začal okřikovat, já to svedl na Alexe, Alex se urazil, a tak mu začal Herc domlouvat, a než jsem se nadáli, byla z toho celkem solidní hádka a strkanice, takže jsem ani nezaregistrovali, že se scéna před námi dosti změnila. Vlastně jsme si toho všimli až když si ta scéna znuděně odkašlala, aby upoutala naši pozornost.

„Aaaa!" vyděsili jsme se a pro jistotu se schovali pod peřinu, aby se na nás dotyčná nemohla dívat. Paní domu, Margarita Schuyler, se zrovna vrátila domů.

„Hodlá mi tohle," rukou ukázala na byt, který nejmíň měsíc nikdo neuklízel. „Někdo vysvětlit?"

„No, víš, Peggy-"

„Výmluvy si nech na jindy Alexandře," zpražila ho pohledem.

„Johne Laurensi, můžeš mi vysvětlit, proč se tady válí hůl mojí babičky?" pokračovala dál.

„Nebudeš tomu věřit, ale nemohl jsem najít svojí hůl, tak jsem si půjčil tu její," pokrčil jsem rameny a děkoval bohu, že ještě nenavštívila naše pokoje.

„Na co... To je jedno. Marie-Joseph Paul Yves Roch Gilbert du Motier de Lafayette, proč, je v kuchyni takovej svinčík?"

„Jak víš, že jsem to byl já a ne třeba Hercules?" zajímal se Francouz.

„Ty tři matlové umí tak maximálně míchaný vajíčka a ne dort."

„Hej!" ohradili jsme se všichni tři.

„Je to pravda. Hercule Mulligane... Proč se všude válí odstřižky z látek a jehly?! Jednu jsem si málem zabodla do nohy!"

„Víš, že jsem krejčí, že jo?"

„Abych to shrnula... Dneska přespím u Angelicy a až ráno přijdu, bude tu uklizeno, nebo letíte. Všichni," změřila si nás pohledem a odešla.

„Já myslím, že dneska spát nebudeme," prohlásil Alex a konečně ukořistil hrst brambůrků, po kterých tak dlouho prahnul.