And Peggy! | Hamilton One shots

Día de Muertos

So... Aby nebyly zmatky - Martha (Manning) je v této jednodílovce z Mexika, protože můžu. A taky by to jinak nedávalo moc smysl... Nebo asi i dávalo, ale rozhodnutí autora, so deal with it.

Takže pokud někoho z vás zajímá jak teď u všech všudy Frances vypadá, tak černé kudrnaté vlasy a snědá pleť. Jinak je pořád stejná.

Omlouvám se, že tohle bylo tak dlouhé, ale chtěla jsem vás uvést do děje.

Also pokud někdo z vás ovládá španělštinu nebo francouzštinu a uvidíte někde chybu, račte ji s klidem opravit, já ovládám pouze Google překladač a němčinu 😅

P.S.: Překlad je v komntářích

„Počkej... Co tím chceš říct?" zajímal se Philip a nedůvěřivě se podíval na Frances.

„Že můžete hned po Halloweenu ponocovat ještě jednu noc?" povytáhla obočí nejistě dívka. Strašně dlouho se přemlouvala k tomu, aby své přátele požádala, aby s ní strávili Día de Muertos a pomalu toho začínala litovat.

„Já jsem pro," pokrčil rameny Georges a John přikývl. Geo by to nikdy nepřiznal, ale velmi ho mrzelo, že jeho kamarádce trvalo tak dlouho sebrat odvahu. Do většiny věcí se vrhala po hlavě, bez váhání, ale teď tu váhala a modlila se, aby to vyšlo.

„Já taky půjdu moc rád, ale musí mi to mamka povolit. Ne, že by to měl být nějaký problém. Theo?" podíval se Philip na poslední dívku, která posedávala u stolu.

„Šla bych moc ráda, ale... nemám co na sebe? Chápu, že to zní jako chabá výmluva, ale podle toho, co jsi nám řekla, to vypadá, že kostým možná není nejdůležitější, ale většina lidí ho nosí a já žádný nemám a nechci vám dělat ostudu a-"

„Theo," přerušila dívku Frances, která se opět vrátila ke svém běžnému, sebejistému já, a věnovala jí uklidňující úsměv. „Jestli jde jen o tohle, tak určitě ve věcech po mámě něco najdeme."

„V tom případě se mnou počítej," usmála se Theodosia.

***

Frances nadšeně chodila po bytě a všechno připravovala. Měla vyndané líčení, staré masky, které spolu se svým otcem vyrobila, šaty, několik klobouků a umělé květiny na ozdobu účesů. Jednou měla ve vlasech květiny živé a moc dobře to nedopadlo. Kytky rychle zvadly a z vlasů vypadaly.

Nic méně i tak na stole byla velká kytice afrikánů, které se vždy rozhodla nějak vměstnat na kostým. Ať už zastrčit do chlopně na saku, či přišpendlit k náprsence, vždy se ujistila, aby všichni měli u sebe afrikán. Ne, že by to bylo tak důležité, ale Frances tyto oranžové květiny zbožňovala a využívala jakékoliv příležitosti k tomu, aby je mohla nosit.

„Kdy mají přijít?" vstoupil do dívčiného pokoje její otec.

„Geo tu bude každou minutou, protože jsi začal vařit a ten člověk to je schopný vycítit na míle daleko, Theo a John tu budou přesně na čas, takže za čtvrt hodiny a Philip se objeví tak za půl hodiny," odpověděla dívka a prohlédla si vše co bylo před ní bylo. „Myslíš, že Theo ty šaty budou? Se zbytkem jsem si jistá, že jsou moc velké, ale tyhle se dají stáhnout. Je k nim sice korzet, ale myslím, že to Theo zvládne..."

„Myslím, že jí budou. Jsem rád, že si je zase někdo obleče," usmál se John, který byl rád, že se pro jednou nemusí průvodu účastnit. Ozvalo se zaklepání na dveře.