Juniors

44 7 1
                                    

Dva z nich zemřeli v mladém věku, jeden bezdětný, druhý se synem, který žil sotva deset let. Jeden z nich měl jediného syna, který se stal opilcem a zemřel bez dětí. Zbytek prožil celkem fajn život s potomstvem... Hádejte, kdo je kdo!


***

Philip nervózně postával před skupinou. Jeho život se dost obrací vzhůru nohama. Před ani ne třemi hodinami se vrátil z Evropy a co zatím stihl? Viděl své sestry a sestřenici pobíhat po náměstí i přesto, že to měly zakázané, našel Theo uprostřed davu, viděl dívku nosící kalhoty a upoutal pozornost lidí pkoušících se o revoluci. A teď je tady.

Theodosia do něj dloubla loktem. Philip zamrkal, ale rychle se vzpamatoval a upřel pohled na lidi před sebou. Přísahal by, že jejich jména už někde slyšel.

„Jmenuji se Philip Hamilton a nepatřím mezi lidi, kteří by promarnili svou šanci," představil se.

„Opravdu? Zatím to tak nevypadá," usmála se ironicky dívka v kalhotách.

„Jsem chytřejší, než se zdá. A mazanější. Budu se vám hodit," usmál se.

„To tvrdíš ty," opět mu odporovala dívka. Zdálo se, že chlapci za ní chtějí něco namítnout, ale dívka zatím byla vždy rychlejší.

„Každá ruka se vám bude hodit," namítal dál chlapec.

„Ale ne každá-"

„Bože, Frances! Chápu, že tě baví lidi dusit, ale tenhle se chce skutečně pripojit," přerušil ji chlapec se silným francouzským přízvukem. „Geroges Washington de Lafayette," napřáhl ruku a Pip ji nadšeně přijal.

„Lafayette? Můj otec často mluvil o Markýzi de Lafayettovi!" nadchl se Hamilton a Theo jen trpělivě popíjela víno. Ne, že by měla něco proti revoluci, ale lidé co na ulici vyřvávjí ať žije Amerika a chceme samostatnost se lehce dostávají do problémů a ona nechtěla, aby se Philipovi něco stalo.

„Můj otec je markýz de Lafayette! Hodně jsem slyšel o tvém otci," usmál se Francouz. „Tohle je John W. Mulligan. Asi budeš znát jeho otce, podle mě má nejlepší kerjčovský salon ve městě, ale to asi víš," zubil se Georges.

„Zdravíčko," usmál se John.

„A ty jsi?" zeptal se opatrně chlapec.

„Říkal jsi, že jsi chytrý. Zjisti si to," probodla ho pohledem dívka. Theo si povzdechla a vložila se do věci.

„Tohle je Frances Eleanor Laurens. Dcera Johna Laurense. Nepochybuji, že jsi o něm slyšel," představila je Theo a vrhla na dívku nevraživý pohled. Objevila se tu, co Philip odjel do Francie a od té doby k sobě dívky prostě nenašly cestu.

„Můj a tvůj otec byli blízcí přátelé, otec mi často vyprávěl o všech hrdinských skutcích, které John vykonal. Nejednou zachránil mému otci život," rozzářily se Pipovi oči.

„Jestli sis všiml, tak nejsem můj otec. Jsem dívka. A nemám v plánu umírat pro dalšího Hamiltona," podíval se na něj Frances znuděně a zvedla se od stolu a vyšla ven.

Philip se po ostatních zmateně podíval. Theo se chtě nechtě spokojeně usmívala, Georges na něj zíral a John se ustaraně díval na dveře baru. „Jdu za ní."

John se zvedl a vyšel ven před bar. Frances se dívala na noční oblohu plnou hvězd.

„Děje se něco?" zeptal se.

„Jo. Další člověk, který toho ví o mém otci víc než já. Zase," podívala se na svého přítele.

„Je mi to líto," podíval se, tentokrát Mulligan, na oblohu.

„Nemusí. Je to chyba mých rodičů, ne tvoje... A možná Marthy. Kdykoliv jsem se na svého otce zeptala, svedla řeč jinam."

Frances se po tváři skutálela slza.

„Vaši rodiče vám vyprávěli o jeho smrti. O tom co všechno vykonal. A já? Jenom věděla, že to byl voják a mizerný rodič," nakopla kamínek, který ležel na zemi před ní.

„Určitě by byl dobrý rodič, kdyby-"

„Kdyby co? Kdyby věděl, že existuju? Kdyby věděl, kde jsem? Kdyby žil? Ani vašim rodičům o mě neřekl a to byli jeho nejlepší přátelé! Nevím, jestli se za mě tolik styděl, nebo měl tolik práce," svírala lem svého kabátu dívka. John se na ní znepokojeně díval. Dříve, když přišla řeč na jejího otce, prostě to zamluvila a odvedla řeč jinam. Nikdy z toho nebyla tak zničená.

„Promiň... Já... Všichni očekávají, že budu další John Laurens a budu stejná jako on. Ale nikdo mi nechce říct jaký byl," pohrával si mezitím se svými kudrlinami.

„Byl statečný. A věrný. Ale taky dost šílený... Nedělal věci proto, že by je měl dělat ale proto, že byly správné," objevil se venku Philip. Dívka i chlapec se na něj tázavě podívali.

„Jsi mu dost podobná. Jenom jsi víc tvrdohlavá. To budeš mít po své matce," usmál se Pip. „Jestli chceš, můžeme zítra zajít k nám domů. Určitě doma máme korespondenci mezi našimi otci a má matka tvého otce znala. Jistě ti zodpoví mnoho otázek."

Frances se na něj zmateně dívala. Nevěděla, jestli ho poslat do háje, protože poslouchá cizí rozhovory, nebo ho zlíbat za to, že jí nabízí odpovědi.

„Fajn," řekla dívka a usmála se. „Nepůjdeme dovnitř, je tu celkem zima?" nadhodila téma.

„Jo, jasně," přikývl John.

„Ehm... Asi ještě promiň, že jsem byl tak necitlivý a-"

„Klid, Ham-Hame... Ale pořád platí, že pro tebe umírat nebudu!"

***

Několik rychlých poznámek na konec:

1. John o Frances věděl, ale nikdy se nepotkali. Asi by se po válce potkali. Btw Frances osiřela, když jí bylo 5.

2. Pro všechny, kteří u tvrzení, že John Laurens byl šílený, vrtěli hlavou a byli ,ehm... ne, on nebyl šílený...', tak Laurens a Duplessis-Mauduit zapálili před vchodem do budovy oheň, aby jí obsadili... Podle dalšího záznamu Laurens jednou rukou onen oheň zapaloval a druhou šermoval, takže... Jděte zkontrolovat jeho stránku na Wikipedii, dozvíte se zajímavé věci.

3. Kdo si myslí, že hledat dopisy mezi Alexem a Johnem je špatný nápad?

4. Tohle mě strašně bavilo, takže myslím (jsem si na sto procent jistá), že se s Juniory ještě potkáme!

5. Ten fanart v médiích zbožňuju 🤗

Em🧷

And Peggy! | Hamilton One shotsKde žijí příběhy. Začni objevovat