And Peggy! | Hamilton One shots

Utajení v utajení

Request od emdestina

Laurgelica jsem nikdy nepsala a ani jsem nad tím nepřemýšlela, takže snad to bude v pohodě 😂

***

„Můžeš na ní přestat zírat a prostě ji pozvat na rande?" drknul do Johna. Hercules. Laurens opět zíral na jejich spolužačku Angelicu.

„Em... Víš, že ani ne?"

„Měl by ses jí zeptat, mon ami. Když ne kvůli sobě, tak kvůli nám," přidal se i Lafayette, který, spolu s Alexem, chodil o ročník níž.

„Všichni víme, že má oči pro našeho Casanovu," hodil John pohledem po svém nejlepším příteli.

„Nemůžu za to, že si všechny holky myslím, že jsem naprosto úžasnej! A navíc to je pravda," usmál se široce Alexander.

„Díky za podporu," protočil chlapec očima a přistihl se, že znova zírá na Angelicu.

„Bože, ty jseš neuvěřitelnej," zasmál se Herc. „Myslíš vůbec na něco jinýho?"

„C-co tím myslíš?"

*Eliza*

Pozorovala jsem svojí sestru. Pořád pohledem střílela přes celou knihovnu ke stolu, kde seděl Alexander Hamilton.

„Už i ty, sestři?" zakmitala jsem obočím. Z nějakého nepochopitelného důvodu se všechny holky bezhlavě zamilovávjí do Alexe, který s nimi velmi ochotně flirtuje. Ne, že bych žárlila, ale jsem, sakra, jeho přítelkyně.

„Co? Uh, ne! S čím, že jsi to potřebovala pomoc?" Vyhrkla Angelica a zrudla.

„S biologií, matikou a tím jak odlákat pozornost od jejího přítele... Co se řeší?" přišla ke stolu Peg. Zmateně jsem se na ní podívala. Neříkala jsem jí, kde budeme, ani co potřebuju.

„To, že už i naše Angie šilhá po Alexovi," uculila jsem se. Angelica zase trochu zrudla a cukla pohledem ke stolu. Peggy se podívala stejným směrem a skepticky se na nás podívala.

„Nedívá se na Alexe," sedla si.

„Pak v tom případě na koho?" zvedla jsem obočí. Peggy se opět podívala na skupinu.

„Na Laurense. Nic proti tvému příteli, ale John je o mnohem atraktivnější a nemá holku jenom proto, že tráví čas s Alexanderem a nevyžívá se ve flirtování. Nemít Mariu, tak bych ho brala všema deseti," zakousla se mezitím má sestra do sendviče. Podívala jsem se na knihovnici, která se tvářila, že Peg nevidí.

„Můžeme se vrátit k biologii?" zaškemrala Angelica. S Peggy jsme se zasmály a ochotně ji vyhověly.

*Peggy*

Mise: Dohodit Angelice Laurense

Fakta: Angelica má Johna očividně ráda. John jí nejspíše taky.

Úroveň: Snadná

Spokojeně jsem se pro sebe usmála. S tím už se dá pracovat.

Spokojeně jsem šla k Johnově skříňce, když jsem si všimla, že někdo provádí nekalé věci se skříňkou mé nejstarší sestry.

„Lafe, co to tu dneska děláš?" zamrkala jsem nevinně, když jsem přišla k neznámému blíže.

„Uhm... Nebudeš tomu věřit, ale já uklouzl," kývl Francouz.

„A na čem prosím tě?"

„Ehm, no, já krvácel z nosu. A uklouzl na tý krvi," zalhal opět.

„Proč tu není ta krev?"

„Víš, no, já... Já si to krvácení nejprve zastavil a když jsem viděl, jakej svinčík jsem tu nadělal, tak jsem se rozhodl, že to utřu. A když jsem vstával ze země, tak-"

„Bože... Tomuhle říkáš výmluva?! Zhoršuješ se příteli. Takže teď pravdu," založila jsen si ruce na hrudi.

„Ehm... Já jsem-"

„Pravdu!"

„Oui, oui... Už mě štve John a jeho věčné zírání na Angelicu. Takže přebírám vedení a vkládám se do toho," přiznal konečně barvu.

„Tím, že jí do skříňky strkáš sfalšované dopisy? Lafe, kam se poděla tvá představivost?" zavrtěla jsem hlavou a vzpomínala na to, jak se snažil upoutat Hercovu pozornost. Dokonce přišel do školy na chůdách.

„A jak bys to udělala ty?" obořil se na mě.

„Nabourala se do systému a zadala jim společně většinu projektů," pokrčila jsem rameny.

„A to bys jak udělala?!"

„Učitelé si moc často heslo nemění," zavrtěla jsem hlavou.

„Takže jaký máš plán?" vzdal to Francouz. Spokojeně jsem se usmála.

*John*

Šel jsem za Angelicou. Věřím, že Laf by byl naprosto nadšený, ale neudělal jsem to, co si tak strašně přál. Tedy já to udělal, ale před měsícem... A už se jim to měsíc chystám říct, ale ještě na to nepřišla řeč.

Takže teď s Angie jdeme k její skříňce, aby si vzala batoh a my mohli vyrazit na domluvenou schůzku. Všechno by to šlo skvěle, kdyby u její skříňky nestál Lafaytte s Peggy a o něčem se vs francouzštině nedohadovali. Občas lituji, že jsem dal přednost španělštině, ale pak si vzpomenu co ty dva řeší, když mluví normálně a jsem zase rád za španělštinu.

„Co myslíš, že řeší?" zeptal jsem se své přítelkyně, která sice se mnou chodila na španělštinu, ale díky Peg a Elize uměla i něco málo z druhého jazyka.

„Pořád opakují naše jména a mluví o baloncích a dortících... Takže plánují, jak nás dát dohromady, což mě přivádí na otázku: ty jsi jim to ještě neřekl?!" zvedla obočí.

„Nepřišla na to řeč! A navíc podle všeho jsi to ani ty svým sestrám nesdělila," připomněl jsem jí.

„To je fakt..." přikývla.

„Potřebuješ ten batoh hodně?"

„Ani ne," spokojeně pozorovala naše přátelé.

„Neměli bychom-"

„Myslela jsem, že máme na práci lepší věci," usmála se vševědoucně. Úsměv jsem jí oplatil a společně jsme opustili školu.

***

Ehm... Snad dobrý...

Slibuju, že napíšu ještě nějakou Laurgelicu a doufám, že bude víc Laurgelica než teď 😅