And Peggy! | Hamilton One shots

Problém

Máme problém.

Přesně tahle slova už začínala Johnovi lézt krkem. Skoro jakoby se celý svět rozhodl, že přestane řešit své problémy a hodí to na něj. Bylo sotva jedenáct dopoledne a už teď mu tento fakt přišli oznámit tři lidé.

První byl Georges, který si povšiml, že obě, Frances i Theo, nemají zrovna nejlepší náladu. Geova osobní teorie byla, že si buď obě ráno ukoply prsty u nohou, nebo se obě pohádaly se svými partnery. John se přikláněl spíše k druhé možnosti.

Další v pořadí byl jeho mladší bratr, William. Ten mu oznámil, že jejich otec přišel na to, že rozbil vázu od jejich tety. Nejspíše by to nikomu nevadilo, protože ta váza byla otřesná, ale drahá teta měla přijet o víkendu na návštěvu. K tomuto John dodal, že se jedná o Williamův problém a ne o jeho, tudíž ať si jde nevkusný kus porcelánu slepovat sám.

A nyní před pár minutami ho o přestávce odlovil Frazer s otázkou, jestli něco neví o prázdném kanystru a shořelém kuřeti u zadního vchodu do školy. Byť Mulligan nechtěl ukvapené závěry, ale byl si téměř jistý, že s tím má něco společného špatná nálada Frances. To ovšem učiteli nesdělil a vydal se na hodinu biologie.

Výjimečně se na tuto hodinu těšil, protože ji sdílel pouze s jedním člověkem, s kterým se bavil a tím byl Stephan. A ten trpěl stejnou tendencí řešit cizí problémy jako John. Jediný rozdíl byl, že Stephan je řešil bez ohledu na zbytek světa. Což mu celkem zlehčovalo život.

Chlapce se svezl na židli vedle Van Rensselaera a vytáhl svůj poznámkový blok. Stephan si povšiml jeho ne zrovna dobré nálady a rozhodl se ho zeptat, co se děje.

„Theo a Frances mají špatnou náladu, můj bratr je idiot a Frazer našel pomalu na uhel spálený kuře a kanystr... Takže vlastně úplně normální den, nechápu, co řeším," připustil s pokrčením ramen.

„Oh, o tom už jsem slyšel. Myslím, že za tím kuřetem je Frances a Portia. Dneska se obě chovali na matice vážně podezřele. Příští hodinu s nima mám francouzštinu, můžu se jich zeptat," informoval ho a John se na něj nejistě podíval, ale nakonec přikývl hlavou. Stephan se spokojeně usmál a prokřupl si prsty. Druhý chlapec se nervózně podíval na svůj sešit a modlil se, aby škola do oběda neshořela.

***

John se usadil k jejich obvyklému stolu v jídelně. Vše, co se u daného stolu dělo, bylo obvykle mimo chápání všech. Včetně lidí nacházejících se u daného stolu.

Chlapec zavrtěl hlavou a podíval se na pochybně vypadající karbanátek s jakousi břečkou, která nejspíše měla být pokusem o bramborovou kaši. Uklidňovalo ho jenom to, že alespoň salát vypadal poživatelně a překvapivě čerstvě. Opatrně plastovou krabičku se zeleninou otevřel a pustil se do jídla, mezitím co čekal na ostatní.

Jako první se objevil Charles, který si vybral místo vedle Mulligana. John na něj chabě zamával a dál se věnoval salátovým lístkům. Nově příchozí nespokojeně stáhl obočí.

„Vypadáš strašně," vyznakoval rychle.

„Díky, Chipe," zamrmlal a nadále sledoval jeho ruce, aby mu něco neuniklo.

„Děje se něco?" zeptal se starostlivě.

„Urgh, přijede teta, holky mají divnou náladu, našli shořelý kuře a nikdo nemá šajna, co se děje... A zapomněl jsem na test z algebry," shrnul to.

„Fíha... Jsme si jistý, že za to kuře nemůže Portia s Frances?" zvedl jedno obočí.

„Už mě to taky napadlo, bavil jsem se o tom se Stephan, řekl, že mi napíše, ale už se neozval... Navíc jaký by to dávalo smysl?" ukázal vidličkou do vzduchu. Charles pokýval hlavou, ale než stihl pokračovat v konverzaci byl přerušen příchodem Frances, Georgese a Portii.