And Peggy! | Hamilton One shots

Helpless

Ahoj! 

Tak jo první jednodílovka na světě! Abychom měli jasno, naše skupinka chodí na střední školu. A teď myslím typický americký typ škol, takže ty školy jsou obří a děsivý (nic proti jejich školám, ale...)

Snad se bude líbit! Btw Lams a Mulette

*John*

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Střední. Ta otravná věc mezi základkou a vejškou. Zhluboka jsem se nadechl a vkročil do školy.

O rok výš chodí moji dva přátelé Lafayette a Herc. Plus by se mnou do ročníku měla chodit moje nejlepší kamarádka Peggy.

„Překvápko!" zakryl mi někdo oči.

„Peggy!" otočil jsem se objal svou kamarádku.

„Jak bylo v Evropě?" zeptal jsem se nadšeně.

„Anglie je nádherná! Ale doma je doma," pokrčila rameny a pohodila batohem na zádech.

„Ten svetr je nový? Vypadá skvěle! Kde jsi ho koupil? Nákupy s tebou mi celkem chyběly," chichotala se.

„Um... Dík?"

„Potkal jsi už Lafa s Hercem? Jsou už spolu? Bože, tak strašně potřebuju, aby spolu chodili! Ne, že by mi ty telefonáty chyběly, ale občas je fajn mít víc jak šest hodin spánku," drmolila dál.

„Peggy, kolik jsi měla kávy?"

„Jen trošičku," usmála se. Z protější strany na nás zmávala Eliza stojící vedle Angelicy. Obě dvě byli starší sestry Peg chodící taktéž o rok výš.

„Neměli bychom vyrazit na první hodinu?" zeptal jsem se nervně.

„Klid ještě máme dvacet minut... Proč jsme tu tak brzo?" zajímala se dívka.

„Nevím," pokrčil jsem rameny, opřel se o zeď a pozoroval příchozí. Mezi nimi mě zaujal menší chlapec s tmavě hnědými vlasy v culíku.

„Johne, posloucháš?" vyrušila mne má kamarádka, která se ihned začala dívat stejným směrem jako já.

„Aha, takže Francis už je pasé?" zakmitala obočím, když spatřila chlapcem s culíkem.

„Francis bylo unáhlené rozhodnutí," začal jsem červenat.

„Mon ami! Co se děje?" přiběhl k nám Laf s prsty propletenými s Hercem.

„Jej... Mullette..." usmála se spokojeně Peggy.

„Ty už jsi zpátky? Pozdravovala jsi za velkou louží?" zajímal ss Herc.

„Šuš... Co se děje?" zopakoval svůj dotaz francouz.

„Nic," těknul jsem znovu pohledem k chlapci s hnědými vlasy. Laf se tím směrem bohužel podíval taky a šibalsky se usmál.

„Hamilton, mon ami?" cuknul mu koutek.

„T-ty ho znáš?" vykoktal jsem.

„On zná přece všechny," usmál se Herc.

„No, tak mi už půjdeme, první hodinu máme někde úplně v háji," zachránila mě Peggy.

„Aww... Asi mám nový ship," uculila se.

„Co? Ne! Mě se nelíbí! A i kdyby tak to je jedno! Pravděpodobnost, že se mu líbím je opravdu malá... Ani neznám jeho jméno," protestoval jsem.

„Je to Hamilton, nemýlím-li se," našpulila rty a usrkla z kalíšku s kávou.

„Křestní jméno... A kde jsi ti vzala?!"

„Dal mi to Laf za hlasitých protestů Angie," upila znovu.

„Jsi strašná."

„A přesto se se mnou bavíš," vykračovala si spokojeně po škole, jako by jí patřila.

„Hele, vím, že to je trochu podpásovka, ale je tu jedna holka, Maria, a já jí slíbila, že si spolu sedneme na první hodinu. Nevadí ti to? Teď se přestěhovali a nikoho nezná," schovala se trochu za kelímek.

„Jo, jo, v pohodě," usmál jsem a doufal, že nepozná, že neuvěřitelně kecám.

„Dík, jsi nejlepšejší kámoš na světě."

Vešli jsme do třídy. Měli jsme ještě deset minut do začátku hodiny, takže jsem nechal Peggy jít za Marií, nebo jak se ta holka jmenovala, a zaplul jsem do zadní lavice.

Vzhledem ke zbývajícímu času jsem vytáhl mobil, sluchátka a skicák. Takže jsem jen tak tak zaregistroval, že Hamilton vešel do třídy.

Then you walked in and my heart went "Boom!"

Cítil jsem jak zase rudnu. Peg ke mně zaletěla pohledem, jestli je všechno v pohodě. Tiše jsem kývnul a začal se věnovat svému skicáku. Někdo mě ovšem vyrušil klepnutím na rameno.

Nebudu lhát, když jsem zjistil, že se na mě dívá chlapec hnědými vlasy, tak jsem se cítil jak rajče.

„Je tu volno?" zeptal se opatrně. Kývnul jsem.

Boy you got me helpless!

„Alexander Hamilton," podal mi ruku.

„John. John Laurens," přijal jsem ji.

I'M HELPLESS!