Strom mezi námi

23

Pěknou chvíli jsem na něj koukala jako na zjevení a uvědomila jsem si, že přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdyby setkal trávu bez trička. Ne, určitě ne. Je to starej smradlavej dědek Mikuláš Nekonečně namyšlenej.
„Ano, potřebuješ něco?" zeptala jsem.
„No... Co se ti stalo, že vypadáš jako by tě napadlo stádo slonů a spálil se ti koláč?"
„Ále, to nic není. Jen jsem spadla kvůli díře v silnici, takže to nebyla moje chyba. Neber mi řídící průkaz. Navíc jsem před několika lety vyhrála slalomový závod na kole tady v okolí, takže jsem skvělý jezdec," proč mu tohle vůbec vykládám?!
„Dobře, tak to ti opožděně gratuluju. Očekávalo by se ode mě, že ti nabídnu ošetření, ale vzhledem k tomu, že už jsi doma, byl bych rád, kdybychom se mohli rozloučit a ty sis to mohla jít umýt."
„Děkuju za radu, pane Jsem nejlepší doktorka na světě. Uvidíme se v pondělí."
„Když už jsi nahodila to pondělí, mohl bych jet první den s tebou, abych trefil?" Řekl a vypadal, že se k té větě vyloženě nutí a doufá, že řeknu ne. Vycítila jsem skvělou příležitost.
„Ale jistě, ale nevím jestli budu schopná jet na kole k nádraží, takže se sejdeme v půl sedmé zde," řekla jsem a pak si uvědomila, co jsem řekla,„Pojedou s námi i moji sourozenci."
Očividně se mu neulevilo, ale okolnost, že spolu nebudeme sami, byla pro nás oba polehčující.
„Tak zatím Sbohem, A děkuju za radu."

  Po zasloužené koupeli jsem se namazala hojící mastí a konečně opustila koupelnu. Když se mě máma s tátou ptali, co jsem vyváděla, smáli se mé odpovědi a jen řekli, že větší nemehlo neviděli. Po zbytek dne jsem byla ušetřena jakýkoli „zábavě".
V sobotu už jsem bohužel takové štěstí neměla a byla jsem poslána jako doprovod s tátou, Miou a Josífkem na předškolní nákup. Místo toho abychom jeli jen do města, vyjeli jsme do Města Města, kde je nákupák a tak. Celý den jsem se snažila vypadat, jako že mě to baví a snažila se vzpomenout, co potřebuju já.

V neděli večer panovalo v celém domě obrovské nadšení. Jediné, čím jsem se nechala strhnout byla příprava věcí na zítra. Však kdo by se dobrovolně vzdává pozdního stávání a volných večerů?

V pondělí ráno jsem na sebe natáhla kraťasy a košili a vyřítila se do koupelny. Zaslechla jsem totiž, jak z chodby taky otvírají dveře a chtěla jsem být v koupelně dřív. Sotva jsem za sebou zacvakla dveře, uslyšela jsem, jak někdo prudce brzdí a nespokukojeně dupe po schodech dolů. Vyčistila jsem si zuby, učesala a lehce se nalíčila na menší oslavu dnešního dne. Jakmile jsem sešla do kuchyně viděla jsem válku probíhající o čoko lupínky, chvíli jsem přemýšlela a nakonec se natáhla na polici a sundala jahodové. Hned co jsem skončila se na ně vrhl zbytek, na které nezbylo čokoládové a neochucené nikdo nechce, ne? Podívala jsem se na hodinky,6:28, právě včas abych si došla pro tašku, oblíkla se a křikla na ostatní. Stále tam můžeme být dřív než Mikuláš.