Strom mezi námi

2

Strom mi poskytl dokonalý úkryt a zároveň skvělý výhled na scénu, která se odehrává pode mnou.
Pár se vydal k domu a žena v barevných šatech bez přestání vzrušeně brebentila a obdivovala celý dům. Muž nic neříkal, ale ve tváři měl spokojený výraz.
Kluk se k rodičům nepřidal, ale zůstal stát pár kroků od auta, kriticky si celou stavbu prohlížel a v očích se mu zračil nezájem.
Strnula jsem. Pohledem přejel z domu na strom, v kterém jsem byla schovaná a ačkoli to bylo nemožné, měla jsem pocit, že se dívá přímo na mě.
Úlevou jsem vydechla, když přesunul svou pozornost na otce, který na něj volal. „Mikuláši honem. Matka si přeje, abychom do domu vešli všichni společně." Kluk něco zabručel a měla jsem silné tušení, že to nebylo nic slušného, ale přesto se vydal k rodičům. Za chvíli mi celá rodinka zmizela z dohledu, když zašla do domu, ale nadšené tlumené výkřiky, které nepochybně patřily ženě, se nesly až na ulici.
Pomalu mi začalo docházet, čeho jsem to byla svědkem. Dům po babičce se přece jenom podařilo prodat a to rychleji než jsem předpokládala. Popravdě jsem doufala, že se nenajde nikdo, kdo by se chtěl přestěhovat do starého domu, který stojí v malé a naprosto neznámé vesnici na samém kraji světa. Teď sem ale vpadli tihle vetřelci a všechno zničí. Jak celý dům, tak můj klid a soukromí.