Strom mezi námi

3

Popolezla jsem se na vedlejší větev abych byla blíž babiččina domu. Slyšela jsem, jak žena nadšeně prochází domem a přitom se nad domem rozplývá. Sice jsem tam neviděla, ale dokázala jsem si představit, jak její muž jen chodí za ní a prohlíží si svůj budoucí domov. Ten kluk, Mikuláš, se loudavým krokem vydal k domu. Vrhl na strom poslední pohled a zmizel uvnitř. Jeho matka se k němu okamžitě přihrnula a hned ho postrkovala do kuchyně, a hned zase do obýváku.
„ Sáro! Sáro?"
To na mě volá máma. Rychle jsem přelezla do svého pokoje, sedla si ke stolu a do uší si strčili sluchátka. Aby to vypadalo, že jsem do papíru před sebou tvrdě zabraná propadla jsem tužku a začala trochu pokyvovat hlavou do neexistujícího rytmu.
Máma rozrazila dveře do pokoje, nikdy neklepala. Vůbec nerespektovala, že je to můj pokoj, ne teda že bych v něm trávila mnoho času, ale za ty roky opakování se aspoň klepat mohla naučit. Otočila jsem na ní hlavu s výrazem, že mě nesmírně vyrušuje.
„Sáro, pojď mi pomoct s obědem. Tvoje sestra je někde v tahu a já chci upéct ještě buchtu na přivítanou. "
„ Kdo přijede?"
„ Máme nové sousedy, musíme předvést, jako ti nejlepší sousedé na světě. No tak vstávej a pojď se mnou!"
„ Je to nutný? Co ty víš, třeba jsou protivný a zabšklí??"
„ Ale prosím tě. Nech těch šaškáren a pojď se mnou,"poručila nakonec máma a já jsem podle úsměvu na její tváři poznala, že tohle jí nerozmluvím.
Sešli jsme dolů do kuchyně a máma mi dala za úkol oloupat brambory a další všelijakých kuchyňský práce, které se jí dělat nechtěly. Celou dobu brebentila o tom, jací asi budou, kolik mají dětí, jestli už mají práci a moje poznámky k tomu ji vůbec nezajímaly.