Strom mezi námi

16

Přistoupila jsem k oknu a zahleděla se do větví. Když jsem tam stála skoro minutu, během které zůstaly větve klidné, smířila jsem se s možností, že to byl nějaký pták a vydala se pomoct mámě do kuchyně.

Následující týden jsem se urputně snažila novým sousedům vyhýbat. Po většinu dne jsem zůstávala zavřená ve svém pokoji a z domu jsem nevycházela, pokud to nebylo nutné. Jednou jsem se se sourozenci vydala k rybníku nedaleko za naším domem, ale už tuhle výpravu jsem považovala za velice riskantní čin. Návštěvy knihovny jsem radějí úplně vypustila.
Asi se to může zdát jako přehnaná reakce na jeden pitomý rozhovor s jedním pitomým klukem, ale znali jsme se teprve dva dny a otázky, které mi pokládal, byly příliš na tělo. Navíc mě rozčiloval způsob, kterým se mnou mluvil a kvůli, kterému jsem se cítila méně cenná.
Zůstala jsem zavřená v pokoji. Kreslila jsem, četla si a hlavně se dívala na filmy. Ke konci týdne mě máma donutila k domácím pracím, když už mě nepřesvědčila, abych vyšla ven, ale v neděli jí došla trpělivost.
Zrovna jsme dosnídali a já se chystala zalézt si do pokoje. Už jsem byla jednou nohou na schodech, když mě máma zastavila.
„A dost Sáro! Netuším, co se s tebou děje, ale takhle to dál nejde. Možná je to nějaký tvůj pubertální výmysl a týden jsem se snažila nemluvit ti do toho, ale od teď už se doma poflakovat nebudeš!"
Máma patří mezi nejmírumilovnější lidi, které znám a vlastně se zlobit neumí. Spíš než naštvaná byla zoufalá.
Čekala, že ji budu odporovat, ale já veděla, že moje důvody jsou zbabělé, sobecké a tak jsem jenom provinile mlčela. „Léto pomalu končí a ty jsi kromě babičky navštívila možná tak knihovnu. Copak nechceš trochu žít. Jet někam s kamarády?" „Mami přece víš, že já taková nejsem." Na víc jsem se nezmohla. „Do tohohle tě nemůžu nutit a ani nechci, ale zavedeme jedno pravidlo. Od desíti do oběda a od tří do večeře tě nechci vidět doma. Neber to jako buzeraci. Jenom bych si přála, aby ses bavila a neshnila doma," dodala omluvně, když viděla mé překvapení.
Doháje!