Strom mezi námi

7

Probudilo mne prosvítávání světla skrz listy mohutného stromu za oknem. Dneska bude báječný den. V posteli jsem se protáhla do všech stran a až pak jsem se podívala na hodiny. Teprve půl deváté? To je o půl hodiny dříve než by mi do pokoje vletěla mamka a chtěla by abych okamžitě vylezli z té smradlavé zatuchlé postele a chtěla by abych jí šla s něčím pomoct.
Vstala jsem z postele a v pyžamu se postavila před okno a podívala ven. Tohle jsem dělat rozhodně neměla. Hned jsem si vzpomněla, že na druhém konci stromu se skrývají ti narušitelé. Není to tak, že už teď bych je neměla ráda. Nejsem taková, že bych si dělala obrázky o lidech, aniž bych je znala. Nebylo to jimi, bylo to tím, že mi nevědomky vzali soukromí. A hlavně strom. Nebyl totiž úplně celý na našem pozemku, z poloviny byl i na pozemku Nekonečných. Tak se ti zloději jmenují. To, a i více už o nich nám stihla máma napovídat, když se vrátila domů.
Aniž bych se převlékla, či si vzala bačkory, jsem vyrazila do kuchyně. Na to, že byla neděle a bylo půl deváté tu nikdo nebyl. Otevřela jsem naší obrovskou dvoukřídlou lednici a vzala si puding ze včera. Velká dvoukřídlá lednice byla chlouba celého našeho domu. Byla jsem za ni ráda. Vždycky se v ní našlo něco na zub. I s lžičkou a pudingem jsem si sedla do křesla a pustila si potichu ranní pořady pro děti. Není to tak, že bych byla zdětštělá, ale sledovala jsem, jak jsou nakreslené, abych se tím mohla inspirovat na své vlastní výrobky.
Než udeřila devátá přiřítila se ze schodů Miriam a když mě spatřila hned se ke mně hrnula. Sedla si na gauč a chtěla si dát trochu pudingu ode mě. Jelikož jsem měla už dost, dala jsem ji ho celý.
„ Tak co? Už si viděla toho našeho souseda? Je ták roztomilej. Přesně tvůj typ. Pro mě je moc starej a chytrej. Ale k tobě by se skvěle hodil."
S otevřenou pusou jsem na ní koukala a čekala, co z ní vypadne dál.