Strom mezi námi

30

Déšť není tak silný, jako když jsme vyjížděli od školy, ale vítr mi kapky fouká do obličeje. Nechci tu postávat moc dlouho, a tak spěšně odpovím.
„Dík za nabýdku. Zeptám se rodičů, ale je mi jasné, že máma bude nadšená. Jo a děkuju moc za svezení." Mikulášův pohled mě začíná tížit. V obličeji má pro mě nerozluštitelný výraz, který má působit asi přívětivě, ale vůbec mi k němu nesedí a připadá mi, že je za ním něco jiného. Možná se v tom až moc šťourám.
„To by bylo skvělé. Tak já se pak s mamkou domluvím. Zatím Sári." Rozloučí se Barbara. Vděčně, že dál nemusím čelit jeho pohledu, mávnu na rozloučenou a zamířím k domu.

Dům je prázdný. Táta je do večera v práci, sourozenci ještě ve škole a máma trajdá, kdo ví kde. Taková příležitost se naskytne málo kdy, a tak z ní musím co možná nejvíc vytěžit.
Odhodila jsem si věci do pokoje a nepohodlné společensky obstojné oblečení vyměnila za prodřené, vytahané, seprané... no zkrátka ty nejpohodlnější tepláky a tátův starý svetr. Moje další kroky vedly do kuchyně. K mému nadšení byla lednice plná všemožných dobrot a ne akorát tak zbytky, seschlou a nahnilou zeleninou nebo vydrancovaná, jak to bývá po většinu týdne. Máma musela dopoledne zajet na nákup a já to vyhrála. Kdo dřív přijde, ten žere. Doslova.
Hezky si připravuju chod po chodu. Vaření je jako malování. Je to tvoření a já se plně ponořila do svého díla. Kuchyň se stala mým ateliérem. K tvoření mi z rádia řvou hity konce minulého století. Na plotně prská pánev se smažící se zeleninou a v hrnci bublají brambory. Digestoř hučí a aby toho nebylo málo, do okolní kakofonie zapínám kuchyňského roboto, který na plné obrátky šlehá šlehačku.
O nějakou tu hlučnou chvíli později sedím zabořená na gauči před zapnutou televizi. Běží v ní jeden z těch nekonečných seriálů patřících mezi největší spodinu české kinematografie. Ráda bych řekla, že zrovna nic lepšího neběží a že se jedná pouze o z nouze cnost, ale přesně s tímhle záměrem jsem televizi zapínala. Čím blbější seriál s pitomější zápletkou a komplikovanějšími vztahy, tím líp. Je to moje guilty pleasure. Nahlas bych před nikým nepřipustila, jak moc na takových seriálech ujíždím a průchod své vášni dávám pouze při takových ojedinělých příležitostech jako dnes. Na klíně se mi kouří z talíře se smaženou zeleninou, bramborovou kaší a kozím sýrem (libuju si v podivných kombinacích). V ledničce mi zatím chladnou jahody se šlehačkou a sušenkami ozdobené veškerým posypem, který jsem v kuchyni vypátrala. Trochu prasárnička, ale skutečná lahoda.
Jsem zrovna u čtvrtého dílu a za polovinou dezertu, když mi na mobilu vyskočí oznámení. Sociální sítě mi slouží jenom k případnému šmírování známých osobností a Mii, která si nedávno založila instagram a hraje si na velkou influencerku, a proto mě překvapí, když rozkliknu upozornění a vyskočí na mě zpráva od Filipa Říhala.