Strom mezi námi

15

Sotva se za námi zavřely dveře, Mia na mě vypálila: „Takže jsem měla pravdu. Všechno mi řekni, ale úplně všechno. Chci detaily. Jak jste na sebe narazili. Celou vaši konverzaci i s citoslovcema, jako vzdychání, líbání a možná i něco víc. Kdy to povíš našim, že už máš kluka?"
„Prrr. Nic takového, jak tě to vůbec napadlo. A vůbec, proč bych si s ním měla něco začínat. A kdyby už, tak líbání a jiné citoslovce? Mio, vzpamatuj se. Koukáš se na mě. Nejméně romantického člověka v tomhle domě!" To nebyla tak úplně pravda. Jsem docela romantik, ale na Miu to snad zabere.
„ Jen se nedělej, já jsem viděla, jak se na tebe díval. Jako kdyby jsi zaujala. Takovým velmi zkoumavým pohledem. Určitě jsi ho zaujala. Což nechápu, když máš na sobě tohle, ale co už, aspoň v tom vyniknou tvoje křivky..."
„Mio, dost. Už to stačí. Potkali jsme se na nádraží a jelikož nevěděl kudy, tak jsme," chtěla jsem dodat bohužel, ale protože vím, že Mia hltala každé moje slovo, musela jsem si dát pozor na to, co říkám, „šli spolu. Povídali jsem si, to ano. Ale aby sis nemyslela, byli to samé formální řeči. Jako odkud se přistěhoval a takový, jo? Na nic si nemysli."
Řekla jsem a začala vyndávat nákup z tašek na linku. „ Mohla bys mi s tím pomoct, nebo budeš stát jak solný sloup a okukovat mě?"
„ Z toho, co jsi řekla ti věřím jen to, že jste se potkali na nádraží a šli jste spolu sem. Zbytek jsou kraviny. Byli jste docela zaujatý svým rozhovorem na to, aby byli jen formality," pověděla mi a vzala si celý balíček sušenek a s našpulenou pusou odešla kdo ví kam.
Vyskládala jsem nákup, uklidila ho a šla hledala mámu. Byla na zahradě a listovala nějakou knihou. Když jsem přišla blíž všimla jsem si, že je to kuchařka. „ Jů, závitky. Budeš je dělat k obědu?"
„ No doufala jsem, že tu najdu nějaký originální nápad, co bychom MY mohly uvařit k obědu. S čím bys chtěla ty závitky?"
„Se zelenými fazolkami, rýžovými nudlemi a smaženým květákem," už jsem to úplně cítila na jazyku. Křupavost závitků, sladkost zelených fazolek, tlustou vrstvu těstíčka na květáku a dokonale bílé nudle.
„Když mi pomůžeš a přiměješ k tomu i tvou sestru, tak bude vše co jsi vysnila. A pozor ať ti neupadne slina." Smála se máma.
„Miriam se někam zašila, půjdu se převléct a hned jsem v kuchyni," sdělovala jsem jí už za chůze do domu. Vyběhli jsem schody, skočila do pokoje, vytáhla staré šaty s velkou kapsou na sukni ve předu a už jsem se chtěla převléct, když jsem si všimla, že se něco na stromě pohnulo.