Strom mezi námi

5

„Našemu Mikulášovi je 18. Kolik je vašim dětem?" ptala se rozjařeně žena z domu po babičce. „ My mámě teda čtyři děti. Nejmladšímu Františkovi je teprve pět a ještě rok bude chodit do školky. Druhým nejmladším je Josífek a ten půjde do třetí třídy, pak je tady Miriam a ta půjde po prázdninách do osmičky. Naší nejstarší Sáře je 17, je tedy v druháku na střední. Všechny děti chodí do školy ve městě, tady sice máme základku, ale jen do páté třídy. Do jaké školy bude chodit Mikuláš? Mohli by ráno jezdit spolu," rozpovídala se máma.
„ Ó ano to by bylo báječné. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsou ve městě školy dvě, ne? Myslím jako gymnázia. Na Kopečku a Zahradní gymnázium, nemýlím-li se. "
„ Máte pravdu."
„ Ještě tedy nevíme, kam Mikuláš bude chodit, příští týden se tam jdeme podívat. Víte, náš Mikuláš je velmi chytrý chlapec a dostal se na obě školy, teď už si jen musí vybrat kterou. My o vlku a vlk za námi... Tak to jedy Mikuláš. "
„ Dobré odpoledne, " řekl Mikuláš, který se až teď dostal přes krabice, které zaplnily celý dům.
„ Dobrý den Mikuláši, moc mě těší že tě poznávám. Já jsem Alena. Slyšela jsem na tebe samou chválu. Doufám, že se brzy seznámíte i se zbytkem mé rodiny."
Paní v šatech s motivy ovoce nadšeně zatleskala: „ Ano to bylo úžasné."
„ Moc rád bych vás i vaši rodinu poznal paní..., paní...?"
„Jenom Aleno zlatíčko."
„ Omlouvám se, už si to budu pamatovat. Pokud mne omluvíte rád bych se vrátil k vybalování krabic. Je jich přeci jen trochu víc."
„Ale jistě jen běž. Už vás nebudu zdržovat. Ráda bych vás pozvala na návštěvu až budete zabydlení."
„ Moc děkujeme, plech vám vrátíme co nejdřív. Moc krásně to voní."
„ Dobrá tedy, ještě se uvidíme. Nashledanou. "
„Nashledanou a ještě jednou děkujeme za buchtu."