Se všemi taškami, které jsem měla jsem se vydala ke svému kolu. Mikuláš povrchní guláš byl asi 2 metry přede mnou a zatím si mě nevšiml. To se ovšem změnilo ve chvíli, kdy jsem pokládala tašky na zem, abych si odemkla kolo. Jak jsem tašky opřel o kolo a pak odemkla, tašky převážily kolo a to spadlo. Spadlo ovšem na další kolo a to na další. Spadlo další tři kola. Mikuláš se otočil ve chvíli, kdy jsem se snažila zachytit tašky s nákupem a knihami. Chytla jsem jen tu s nákupem. Všechny knihy, které jsem si půjčila se vysypaly na zem. Mikuláš ke mně přišel a pomohl mi posbírat knihy. Když jsem je nastrkala zpátky do tašky, zeptal se:„ Tak ty jsi do umění? Vidíš, tvůj mozek taky neseschne."
„ No tak dík. Né že bych se seschnutí bála. Děkuju za pomoc."
„ Nemáš zač. Aspoň už to nic nedlužím. A mimochodem, děkuju za pomoc při hledání nádraží."
„ Rádo se stalo. Vždy ráda pomohu," řekla jsem a začala sbírat rozsypaný nákup zpátky do tašky. Překvapivě se ke mně přidal a za chvíli byl nákup zpátky na svém místě.
„ Děkuju za pomoc."
„ Dobré skutky se nám stonásobně vrátí."
„ Kdyby to byla pravda, tak mi někdo pomáhá na každém rohu."
„ Takhle to nefunguje. Navíc ty moc ostatním nepomáháš."
„ Cože?"
„ Nepomohla jsi mi najít nádraží."
„ Ty víš všechno, viď?"
„ Všechno je dost široký pojem. Ale vlastně vím."
„ To pak víš, proč jsem ti nepomohla. A teď, když dovolíš, půjdu postavit ta spadlá kola."
Nejprve jsem postavila svoje kolo a pak ostatní kola. Mikuláš tam jen stál a koukal na mě. Když jsem postavila i poslední kolo, vrátila jsem se ke svému a začal si do košíku skládat nákup a knihy.
„ Jak dlouho tady budeš ještě stát?"
„ Dokud se nepřesvědčím, že ti nic znovu neupadne a já ti nebudu muset znovu pomoct."
ČTEŠ
Strom mezi námi
RandomPokus dvou nejlepších úžasných spisovatelek napsat něco jako klasický, ale přesto neobvyklý romantický příběh. Čekejte všechno a nic.
