Dobře, tak tohle jsem nečekala. Musel si všimnout, jak jsem ztuhla, protože přitlačil. „Ohrožuje domy, větve lezou skoro do oken a předpokládám, že se za chvíli rozlomí vejpůl. Divím se, že ho vůbec vysadili, ale hlavně, proč jste ho nepokáceli vy?"
Ne ne ne ne!!! Přesně tohohle jsem se bála. Netušila jsem, co říct. Bála jsem se, že pozná, co pro mě strom znamená, že mu budu připadat směšná a hlavně, že donutí své rodiče, aby ho nechali pokácet. Pečlivě jsem volila slova, ale naštěstí dřív než jsem stihla vypustit z úst nějakou ponižující blbost, vyšla z domu Miriam. Hned jak nás spatřila, tvářička se jí rozzářila a svižným krokem se vydala k nám.
„Nazdárek! My se asi ještě neznáme. Já jsem Miriam." Pozdravila a oči upírala na zaskočeného Mikuláš. „Těší mě," ale jeho odpověď vyzněla spíš jako otázka. „Jééé já vás asi zrovna vyrušila z nějakého hrozně důůůležitého rozhovoru. Tak to vás nechám." Předstírala Mia překvapení. Ta holka je vážně strašná.
„Ne ne vůbec. Zrovna jsme se loučili." Využila jsem situace a otočila se k Mikulášovi. „Mockrát děkuju za příjemnou společnost při cestě z nádraží. Doufám, že příště si ji už zapamatuješ a nebudeš muset tak dlouho čekat na nějakou dobrou duši, která půjde náhodou stejným směrem."
ČTEŠ
Strom mezi námi
РазноеPokus dvou nejlepších úžasných spisovatelek napsat něco jako klasický, ale přesto neobvyklý romantický příběh. Čekejte všechno a nic.
