Strom mezi námi

6

Dveře se zabouchly a máma se vydala k domu. Rychle jsem se větvemi prodrala k oknu a spěchala přes pokoj dolu, aby nezískala podezření, že jsem ji špehovala. Řítila jsem se ze schodů dolů a na poslední chvíli se mi podařilo skočit na gauč a popadnou nejbližší knížku, když se vchodové dveře otevřeli a vešla máma.
„Tak jak to dopadlo?" zeptala jsem se ve snaze působit nenuceně. „Sáro škoda, že jsi taky nešla. To jsou tam milí lidé. Barbara je ohromně přátelská a měla tak nádherné šaty. Věděla si, že má syna? Jmenuje se Mikuláš a je to moc milý chlapec. Je podobně starý jako ty a mimochodem moc pohledný." Při posledních slovech na mě mrkla a rozesmála se, když viděla můj otrávený výraz. „Čeho ty si nevšimneš mami." poznamenala jsem a zvedla se z pohovky a zase zamířila do pokoje. Za sebou jsem slyšela mámin smích.
V pokoji jsem se svalila na postel a zahleděla se do stropu. Polovina byla zkosemá a pokrývalo ji bezpočet obrázků, fotek, výstřižků a pod nimi byla pomalovaná nejrůznějšími kresbami. Byl to naprostý chaos barev, vzorů a motivů. Oproti tomu druhá nezkosená polovina pokoje byla úplně bílá. Zdobila ji pouze starožitná dřevěná komoda. To bylo moje prázdné plátno, které jsem si šetřila na své velké dílo. Už mnohokrát jsem ji málem také zaplnila, ale těsně před tím, než jsem na ni vztáhla štětec, mě přemohla nejistota. Chtěla jsem, aby to bylo naprosto dokonalé a abych si byla stoprocentně jistá každým tahem. Abych se mohla na zeď podívat a říct si: Přesně takhle to má vypadat.
Celý pokoj působil neupraveně a poněkud zmateně, ale byl ztělesněním mé svoucnosti, mého já, mé podstaty. Bylo to moje útočiště a stejně jako pokreslené zdi k němu patřila také mohutná košatá lípa, která sahala k mému oknu. Tím, že se do vedlejšího domu nastěhovali noví majitelé, ohrozili část mého světa a nezáleželo jak moc byli mílí a jestli jejich syn byl sebe pohlednější. Už jenom vědomí, že na druhé straně stromu je někdo, mě dráždilo.
Když jsem se chystala do postele, všimla jsem si že z okna mezi listy probleskuje světlo z pokoje na druhé straně stromu.
Usínala jsem naštvaná a plná obav.