Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 1.

Matthias Walles

Urovnal jsem si kravatu a přejel po manžetových knoflíčkách. Pak jsem se na sebe podíval do zrcadla a rukou si projel trochu nagelované, černé, vlnité vlasy. Pár pramínků mi padalo do obličeje, ale to jen umocňovalo podmanivý lesk mých stříbrných očí. Vypadal jsem dokonale, ostatně jako vždy. Nikdo mi nemohl odolat, ani ženy, ani muži. A já toho patřičně využíval.

Sebevědomě jsem se usmál do velkého zrcadla, které bylo pověšené v soukromé koupelně, jenž patřila k mé kanceláři a vyšel ven. Zamířil jsem k velkému mahagonovému stolu a usadil se za něj do pohodlného, koženého křesla. Dvě podobná byla stále před stolem a vlevo za nimi se nacházel gauč, před ním malý skleněný stolek a za ním dvě křesla.

Za mnou se rozprostírala obrovská skleněná stěna, která dávala úžasný výhled na noční město, jenž leželo pod ní. Měl jsem impozantní kancelář. Vkusně zařízenou, moderní a abych pravdu řekl, až nechutně velkou. Ale jako šéf úspěšné modelingové agentury jsem si ji mohl dovolit a navíc jsem měl rád luxusní věci.

Jazykem jsem si přejel po špičácích. Dnešní schůzka měla být velice zajímává. Měl jsem se setkat s ředitelem velice úspěšné reklamní agentury a dohodnout s ním podmínky naší nové reklamní kampaně. Obyčejně bych tuto záležitost přenechal někomu ze svých podřízených, ale byla to dost velká věc a navíc byl onen ředitel, Declan Mitchel, záhadnější než hrobka samotného faraona. Chtěl jsem na vlastní oči vidět, co je zač. A také s ním samozřejmě sjednat výhodné podmínky pro svou kampaň. A něco mi říkalo, že bude těžkým protivníkem.

Declan Mitchel

Seděl jsem v dlouhé bílé limuzíně, která mířila městem k tomu světově známému komplexu firmy Sensualité. Zvláštní název pro firmu, ale byly mezi nejlepšími na trhu a spolupráci s nimi si rozhodně nenechám ujít. Má firma vzkvétala, měla několik poboček po celé zemi a já si mohl dovolit jistý luxus. Oblek z té nejlepší látky, saténovou košili a kravatu. Sklopil jsem své zrcátko a zkontroloval svůj vzhled, vlasy byly na svém místě, díky dnešní péči mé osobní kadeřnice. Vousy mi upravila také, i když já se o ně raději staral sám. Mé vzezření alá Tony Starks mi propůjčovalo velké charisma, až příliš velké sebevědomí, v mých očích se zračilo nebezpečí a nespoutaná divokost. A ve chvíli, kdy použiji svůj úsměv se už s ženami třese zem.

Auto zastavilo, řidič mi otevřel a já vystoupil. Přede mnou se nacházela vstupní hala, ve které seděla mladá žena a hltala mě pohledem. Kdybych chtěl, do minuty by mi dala telefonní číslo a do pěti minut by už ležela nahá na stole. Ale teď je tu důležitý obchod, zábavě se budu věnovat až potom.

V ruce jsem třímal elegantní kožené slohy a přistoupil k recepci.

"Dobrý den. Pan Walles mě očekává, jsem Declan Mitchel z Wiev." Recepční mě ohlásila a pokynula k výtahu. Ve výtahu hrála uklidňující hudba já se jen znechuceně usmál a věnoval pohled pozadí té slečny. Ve chvíli, kdy se výtah zastavil a otevřely se přede mnou dveře mi byl dopřán výhled na velmi vzdušné podlaží, všude skla a dřevo. Zajímavé. Dovedla mě k jedněm dveřím a rozloučila se, má ruka tedy sevřela ten kov a já vstoupil.

Matthias

Sekretářka mi oznámila, že se pan Mitchel dostavil. Sám pro sebe jsem se usmál a pohodlně se opřel do svého křesla. Čekal jsem dokud jsem neuslyšel klepaní podpatků na mramorové podlaze. Poté jsem se narovnal a nasadil neutrální výraz hráče pokeru, který jsem používal na obchodních schůzkách. A samozřejmě i ve zmíněné hře. V obou případech mi to přineslo mnoho vítězství.