Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 21.

Declan

Po cestě jsem si říkal, že pokud se ho hrabě bude jakkoliv dotýkat, ty jeho ruce mu zpřelámu. Už zase to se mnou cloumá! Změní se tohle někdy? Budu někdy uvažovat racionálně? S Mattem? Ne, asi těžko. Jen jsem se ironicky usmál. No jo, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá a že já se chytl zrovna na tuhle zákeřnou pastičku.

Došel jsem do vstupní haly, kde stál nějaký úředník, bylo mi jasné, že dostanu předvolání k soudu a tak jsme ty formality nijak neprotahovaly. Dopis mi předal a já si ho zběžně přečetl. Prostě se mám za dva dny dostavit k výslechu a díky hraběti se můj pobyt ve vězení odsouvá, dokud neproběhne soud.

Z povzdechem jsem psaní zavřel, rozloučil jsem se s úředníčkem a šel zpět za Mattem. Našel jsem ho samotného a celkem zamyšleného, mračil se. Odhodil jsem dopis na komodu a vydal se za ním, zjistit, co se tu dělo...

Matthias

Vzhlédl jsem, když do pokoje vstoupil Declan a maličko se zavrtěl. "Tak co? Co ti napsali?" Zeptal jsem se ho a pozvedl obočí v otázce.

Stále jsem byl trochu zaražený ze svého zjištění, ale už jsem to přijal. Srovnal jsem se s tím a ten pocit, který mi to přineslo, byl, jako když jsem poprvé ochutnal jeho krev. Naprosto povznášející a děsivý zároveň. Nebyl jsem si jistý, co se stane dál, ale byl jsem rozhodnutý to překonat.

Declan

Snažil jsem se o nenucenou náladu, i když to ve mě hlodalo a obavy byly celkem na místě. Už to, že jsem dostal obsílku znamenalo, že to budou řádně prošetřovat a když něco zjistí, neprojde mi to. Ale na venek to na sobě za žádnou cenu nedám znát, Matthias se musí uzdravit a starosti mu přidělávat nechci. Co se mnou bude se uvidí.

"Za dva dny je soud a," přiklekl jsem si k němu na postel, vzal jeho bradu mezi prsty a přitáhl si ji těsně ke rtům, "ty mi teď řekneš, co se tady dělo! Jestli tě osahával.... tak..." Nedopověděl jsem to raději ho dravě políbil a pak se oddálil, aby mi mohl odpovědět. Propaloval jsem ho pohledem do očí a vyčkával netrpělivě na odpověď.

Matthias

"Ani se mě nedotknul." Usmál jsem se mu do úst a polibek mu oplatil. "Nemusíš být tak přehnaně majetnický. Sám řekl, že by si mu nejspíš urval ruce, takže se nebude o nic pokoušet. A myslím, že on je na ženský, nebo ne?"

Zašklebil jsem se a vymanil se z jeho sevření. "Za dva dny je soud..." přemýšlel jsem nahlas. "Ale ty se nemáš čeho bát, že? Byl jsi v právu. To uznají. Nebo je snad ještě něco, co by si měl skrývat?"

Declan

"Promiň, ale nechci, aby se tě kdokoliv jakkoliv dotýkal a zvlášť takhle." Ukázal jsem na jeho tělo a zpod peřiny vykukovaly jeho bradavky. Nemohl jsem si pomoct, Má ústa k jedné sama zamířila a druhou jsem vyhledal prsty. Obě jsem laskal, abychom si nekazily večer. Chtěl jsem úplně odvést řeč jinam. Nebylo mi to příjemné a nechci, aby měl Matthias o mě strach, ať věří, že vše bude v pořádku a snad to tak i dopadne.

"Ještě tady někomu něco dlužím," zašeptal jsem do jeho kůže na břichu, když jsem odhodil peřinu a odhalil tak celé jeho nádherné tělo. Jistě, bylo poničené, ale rány se už naštěstí pomalu zacelovaly, dva dny by mu měly stačit.