Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 28.

Declan

Poslouchal jsem, jen jsem poslouchal a můj výraz se pomalu měnil z naštvaného na překvapený až na šťastný. "Ty jsi mi to dával najevo? Tím, že mě tu neustále urážíš? Zasloužil bys pořádnej trest, něco jako..." ukazováčkem jsem si zamyšleně zabubnoval na rtu, "spoutání nebo svázání, pár ran a nakonec tvrdě ošukat..." Představa toho všeho mě celého rozechvěla. Je pravda, že budu potřebovat nějaký čas na regeneraci, ale pomalu se mi mé síly vracely a já ho začínal chtít. Nakonec jsem si ho k sobě přitáhl tak těsně, že se naše nosy dotýkaly. "Až se dám do pořádku, dám ti co proto..." šeptal jsem mu vzrušeným hlasem do ucha a čekal na jeho reakci.

Matthias

"Ne. Tím, že se ti snažím zachránit kejhák. Tím, že jsem vzteky bez sebe, když mi oznámíš, že hodláš umřít." zavrčel jsem, ale pak mi úplně došla řeč když řekl, co se mnou udělá. Chřípí se mi zachvělo, oči rozšířily a tělo napnulo vzrušením. Bože, chtěl jsem ho. Příšerně jsem ho chtěl, ale byl ještě moc slabý a nejspíš by to nezvládl. A není moc příjemné, když vám milenec omdlí vtom nejlepším.

Neudržel jsem se a chraplavě jsem zasténal. "Když ti to dovolím." Dovolím mu to. Tím jsem si byl jistý.

Declan

Vzrušilo ho to stejně, ne-li více jako mě. Bože! Proč jen nemám dost síly?! Jeho poslední věta byl jen slepý výstřel do tmy, oběma nám bylo jasné, že to chce.

"Jelikož už vím, že mě miluješ, tak taky vím, že mi to dovolíš a navíc," Jedna má ruka stiskla přes kalhoty jeho vzrušení a ta druhá zajela do rýhy na zadečku na jeho otvůrek, "než si tě konečně vezmu, budeš to chtít tak, jako bychom to dělali poprvé!" A já jistě taky, protože už teď je mi jasné, že nedokážu moc dlouho čekat. Dráždil jsem mu ty dvě místa a do mého vzrušení se pomalu nashromažďovala krev, nakonec jsem byl tvrdý a vzrušený.

Matthias

Znovu jsem chraplavě zasténal a přitiskl se k němu. Moje vzrušení bylo téměř v okamžiku tvrdé a já cítil, jak moje tělo hoří. Svojí ruku jsem položil na jeho vzrušení a několikrát je promnul přes látku kalhot.

Byl bych pokračoval a rozepl mu zip, ale přesně v tu chvíli se otevřeli přední dveře a dovnitř nastoupil hrabě. Zamračeně se po nás ohlédl a zavrčel: "Děkuju, že jste mě nechali samotného s těmi milými soudci. A teď ze sebe laskavě slezte!"

Declan

Mé mužství se ocitlo přes látku v jeho ruce a ty mé automaticky mířily k pásku jeho kalhot s úmyslem ho osvobodit a... Nespokojeně jsem mlaskl, abych dal najevo své rozhořčení. Neodpustil jsem si jeden tvrdý a nesmlouvavý polibek, který nám oběma vzal dech a na chvíli i možnost uvažování. Pak až jsem ho pustil.

Vrhl jsem po hraběti mírně rozhořčený pohled, i když jsem věděl, že je to jeho auto a on má právo, za to, že mě dostal ven požadovat trochu ohledu. "Vždyť jste si to jistě užíval a nás jste mohl nechat se trochu vyřádit."

Jen se na mě zlostně podíval. "Vyřádit? Podívej se na sebe, jsi bílý jako stěna a jelikož to z tebe vypumpovali pořádně, divím se, že se ti vůbec postaví. Zřejmě ti láska svědčí, pokud tě nezabije." Usmíval se od ucha k uchu. "Jinak se shodli na tom, že jsi skoro nevinný, ale za nenahlášení zaplatíš částí svého majetku, myslím si, že je to dobrá úmluva. Podrobnosti ti doručí." Co mi zbylo jiného? Ale za život to jistě stát bude.

"Potřebovali bychom se u tebe upravit, hlavně Matthias," ukázal jsem na jeho krví poznamenané tělo i oblečení, " vezmeme si svoje věci a vrátíme se zpět. Děkujeme za vše." Byl jsem mu opravdu vděčný.