Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 27.

Matthias

Hraběti jsem vyložil svůj plán. Chtěl jsem, abychom se prohlédli po něčem, co jeho drahocenný, nenasytný a nyní bohužel mrtvý, přítel Peter West zanechal a coby dokázalo, že je Declan nevinný. Hrabě se mnou souhlasil a slíbil, že se poohlédne po někom, kdo Petera znal. Já jsem začal pátrat po jiných zdrojích.

Bohužel, i přes všechnu naši snahu jsme se k ničemu nedopátrali a promarnili tak jeden den. Zbývali nám už jen dva.

Declan

Celou noc i den jsem skoro nespal. Trápil jsem myšlenkami a obavami o Matta. Taktéž se mi stýskalo. Stále jsem se snad uklidňoval tím, že kdyby se mu něco přihodilo, zjistil bych to. Jenže to mě neuklidňovalo a navíc by to ničemu nepředešlo. Co bych mohl dělat za mřížemi, nebo později až umřu? Nic! Snad bude opatrný a bude se možným nástrahám vyhýbat. Jen jsem musel zařídit, aby se k němu dostala má krev, kterou každý den potřeboval.

Matthias

Druhý den jsme se rozhodli zaměřit na samotného Browna, když jsme před tím nic nenašli. Za Declanem jsem do vězení nechodil, protože jsem věděl, že by se mi to opět pokusil vymluvit a navíc bych tak ztratil drahocenné minuty.

Vypátrali jsme, kde Brown jako dítě žil, ale celá vesnice byla srovnána se zemí a místo ní zde rostla nová zástavba. Takže to byla slepá stopa. Ale Brown nějak musel přijít na to, že u toho byl i Declan, přestože nic neudělal. Nějak musel zjistit, kdo je, aby se k němu mohl dostat.

Hrabě řekl, že se pokusí prohrabat archiv a nalézt tam něco, co by nám pomohlo. Já jsem se rozhodl, že se vrátím do toho skladu, kde mě mučil. Byla to jeho hlavní základna, takže bych tam něco mohl zjistit.

Declan

Další den už jsem postupně pociťoval vysílení. Nedali mi jíst a jelikož jsem si z Matthiase cucl jen trochu, byl jsem opravdu slabý. Nutilo mě to klinbat a v těch chvílích se mi zjevovaly všechny možné scénáře, co by mohlo Matthiase potkat. Vždy mě to vyděsilo a rozhodilo. Naštěstí k večeru mě přišli zkontrolovat a já jim vyložil svoji prosbu s vysvětlením, bohužel se žádné pochopení z jejich strany nedostavilo a i když jsem naléhal nic nepomohlo. 

Matthias

Byl jsem unavený. Nic jsem nejedl a moje tělo se ještě stále zcela neuzdravilo. Ve skladišti bylo ještě spousta pastí a já netušil, jak se mi zatím podařilo každé uniknout. Našel jsem místo, kde mě mučil. Na té proklaté zdi ještě stále vysely řetězy a byla zbarvená od krve. Od mojí krve.
Prohledával jsem skladiště kousek po kousku, ale jeho hlavní stanoviště ne a ne najít. Navíc mě ještě zpomalovaly ty pasti, kterým jsem se musel obezřetně vyhýbat. A pak jsem to konečně objevil. Měl to chytře schované, ale nakonec jsem to díky bohu našel.
Začal jsem prohledávat jeho věci pátraje po něčem, co by mě a hlavně Declanovi pomohlo. Potom, co jsem zpřeházel celou místnost, jsem objevil malou, tlustou knížečku. Už od pohledu byla velmi stará, avšak v zachovalém stavu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ji otevřel a zjistil, že to je deník. A k memu štěstí deník, který patřil onomu kamarádovi. Jenže pak jsem našel ještě asi pět podobných knížek. Vypadalo to, že Declanův přítel si zapisoval opravdu pečlivě.
Vzal jsem je a pak zavolal hraběti, abych mu řekl, co jsem našel. Vrátili jsem se na jeho sídlo, kde jsme se dali do prohledávání knížek. Hledali jsme celou noc, ale nic jsme nenašli. Zbývaly nám poslední dvě knížky, ale čas popravy se už blížil.