Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 20.

Matthias

Probral jsem se až ráno. Rány se mi už hojily lépe, potom, co z nich Declan odstranil všechno stříbro. Čichové buňky se mi nejspíš už plně obnovily, protože jsem ucítil velmi silný zápach alkoholu, který se linul zpoza mých zad. Otočil jsem se a přímo do obličeje mi dýchal Declan.

Nemohl jsem si pomoct a znechuceně se zašklebil. Malinko jsem se od něj odtáhnul a pak zůstal ležet. Přemýšlel jsem, co ho dohnalo k tomu, že pil tolik, že byl cítit jako dobře uleželý, notorický alkoholik. Natáhl jsem ruku, abych ho pohladil po strništi, které mu vyrašilo na tváři. Byl jsem tak rád, že je se mnou. Že se mu nic nestalo. Věděl jsem sice, že bude muset k soudu, ale také jsem si byl jistý, že se mu nic nestane. Byl v právu.

Declan

Vedle mě se něco pohnulo, ale já to vnímal jen napůl, protože první, co mi došlo, že mě šíleně bolí hlava, za druhé, jsem si skoro nepamatoval, co se s hrabětem odehrálo a za třetí, že rozhodně se mi vstávat nechce. Jenže vedle mě se to pohlo znovu a pak jsem dokonce ucítil pohlazení po strništi. Bylo mi jasné, že je to Matt a doufal jsem, že je mu lépe, ale vše se se mnou točilo a bylo mi opravdu špatně, takže jsem oči ani otevřít nemohl, jen jsem zašeptal: "Dobré ránko, prosím, šeptej."

Matthias

Tiše jsem se zasmál a pak se zašklebil. "Co si dělal? Táhne z tebe jako z pašeráka rumu."

Malinko jsem se zavrtěl, abych se lépe uvelebil, ale stále jsem si od Declana držel odstup. Opravdu páchnul a mě to nebylo zrovna dvakrát příjemné.

"Už víš, kdy jdeš k soudu?" zeptal jsem se.

Declan

Zašklebil jsem se. Když už si stěžuje na zápach, musí to být hodně zlé. "Co bych dělal, pil jsem." Ať mi to bylo nepříjemné sebe víc, musel jsem ze sebou jít něco udělat, vypotácel jsem se z postele, otevřel oči a myslel si, že hodím hned šavli, ale to by snad bylo poprvé a to nechci, párkrát jsem se nadechl, abych zahnal tu prudkou bolest hlavy, ale bolest na bolest. Pustil jsem si na sebe úplně ledovou vodu a po pár minutách bylo po všech trápeních. Celý jsem se v ní vysprchoval a umyl vlasy, pak si i vyčistil zuby a oholil se. Byl jsem jako chodící rampouch, takže jsem se hned vrátil pod peřinu k Mattovi celý rozklepaný, ale s úsměvem na rtech. 

"Tak co lepší?" Jemně jsem ho líbnul na nos a studoval jeho tisíckrát hezčí obličej, než byl večer.

Matthias

S úsměvem jsem přikývl a posunul se k němu blíž. Jakmile jsem ucítil jeho příjemně studenou kůži a do nosu mi vnikla jeho už příjemná vůně, uvědomil jsem si, že mám příšernou žízeň. Trochu lačně jsem se mu zadíval na krk a toužebně řekl: "Dal bych si snídani."

Krev jsem taky potřeboval, aby se mi lépe hojily rány. Ale co víc. Chtěl jsem ho cítit na jazyku. Miloval jsem jeho chuť, nemohl jsem bez ní být. To už jsem pochopil dávno.

Declan

Byl u mě blízko a já se snažil být jako ten rampouch, ale kdo by to vydržel, jen svatý a to já rozhodně nejsem! Jemně jsem si ho k sobě přivinul a nabídnul mu svoji tepnu. "Jen si nech chutnat." Spodní částí jsem se trochu odsunul a penis schoval mezi nohy, pro jistotu, protože mi bylo jasné, že budu reagovat jako vždycky a to se v tuto chvíli nehodilo. Navíc mi bylo jasné, že budu já mít ke snídani zase tu lidskou hnusnou krev, už teď se mi z toho zvedal žaludek, ale nic s tím neudělám, dokud Matt nebude zcela uzdravený, nenapiju se z něj ani hlt. Hladil jsem ho po zádech, kam až jsem dosáhl a těšil se z toho, že jsme v klidu spolu sami.