Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 14.

Matthias

V ateliéru jsme se Scottem projednali jednu maličkost ohledně prostředí a dohodli se, že bychom mohli jít fotit i do přírody. Bylo to sice neobvyklé, ale oběma nám to připadalo jako zajímavý nápad. Když jsem konečně dorazil do své kanceláře, měl jsem ještě chvilku klidu před tím, než budu muset na poradu. Seděl jsem zabořený v křesle, lehce se pohupoval a přemýšlel, co to dnes ráno bylo s Declanem. Při odchodu se mi zdál jiný a neuměl jsem vysvětlit proč. Snažil jsem se pátrat po příčině, ale žádnou jsem nenašel. Povzdechl jsem si. Nechápal jsem, proč se o to vůbec zajímám. Vždyť mi to může být ukradené. Jediné, o co stojím, je vztah čistě sexuální vztah, kde si budeme věrní a v mezích možností i rovní. Nebo ne?

Declan

Zbytek dne už byl klidný, zaměřil jsem se na své pobočky v zahraničí, vyžádal si nějaké bilance, pomohl vyřešit pár problémů a se Scottem probral jeho a Matthiasův nápad fotit v přírodě. Nebyl jsem proti, ale smlouvy modelek se tomu musí přizpůsobit. Co takhle píchnutí včely, nebo alergie na pyl? A tak jsem se po jeho odchodu vrhl na papírování, abych opět vytvořil dokonale neprůstřelné smlouvy. Od stolu jsem se na židli odstrčil, až byla venku tma. Všude byl klid a ticho. Sklenička skotské mi jistě přijde vhod. Jelikož jsem už toho dnes zvládl hodně, rozhodl jsem se skončit. Můj pohled padl na dveře do mé obytné části. Nechci tam jít, vím, co mě tam čeká. Jeho vůně bude všude a já po něm zase budu toužit a udělám zase nějakou hloupost, jako třeba, že mu zavolám, aby přišel. To přineslo další otázku. Jak to budeme dělat?

Budeme si volat? Psát? Nějak se domlouvat, kde se sejdeme? Nebo mám prostě čekat, jestli přijde? Já rozhodně nechci být ten, kdo se bude doprošovat. Počkám, jak to Matthias vyřeší, mezi tím má dobrá kamarádka skotská, mi poskytne trochu útěchy.

Matthias

Konečně jsem měl všechno za sebou a znovu seděl rozvalený v kanceláři. Jediné, co jsem ještě potřeboval, bylo zavolat řediteli marketingu. Vzal jsem do ruky mobil a najel na Mi, zmáčkl jsem vytočit a přiložil si mobil k uchu. Zatímco jsem čekal, až se to uráčí zvednout, přemýšlel jsem, že bych si dal večeři. Což by ale znamenalo zavolat Declanovi a říct, že potřebuji jeho krev. A to mi nebylo zrovna moc po chuti. Nakonec jsem se rozhodl, že nejlepší bude počkat. On se bude nejspíš taky chtít napít, tak ať zavolá on.

Declan

Dvě skleničky skotské jsem měl za sebou a chuť na Matthiase stoupala. Chci s ním opět strávit noc. Chci se napít z jeho krku té úžasné krve a potěšit se s jeho dokonalým tělem.

V kapse mi zavibroval telefon a odvedl mě tedy od myšlenek na něj. Když jsem se však podíval na jméno volajícího, srdce v hrudi mi vynechalo jeden úder. Byl to on.

Zvedl jsem to a promluvil: "Ahoj. Co bys potřeboval?" Nemůžu to na něj hned vybalit, ale na druhou stranu, když už volá a udělal ten první krok, mohl bych... Ne ještě počkám, co mi odpoví.

Matthias

"Declane?" zamračil jsem se, když jsem uslyšel cizí hlas. "To seš ty? Omlouvám se, asi jsem se překlikl," povzdechl jsem si a promnul si oči. Tak teď jsem to brilantně podělal. Určitě si musí myslet, že jsem mu zavolal proto, že jsem si s ním chtěl domluvit další schůzku. Ale to by znamenalo, že jsem podlehl první a dokázal jsem si celkem živě představit samolibí úsměv toho parchanta.

Declan

Podle jeho slov mi ani neměl v plánu zavolat, ale volal a tak jsem se v duchu rychle rozmýšlel, jak mu na to odpovědět. "A komu jsi volal v skoro v deset večer?" V koutku mysli mě napadlo, že si chtěl s někým užít a má ruka ihned zlostí maximálně stiskla. Ozval se jen zvuk tříštění sklenice v mé dlani. Několik střepů se mi zarylo do masa a já to v návalu adrenalinu nevnímal. Nemůžu být tak majetnický! Máme úmluvu! Ale... Žádné ale! Prostě klid!