Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 17.

Matthias

Potom co odešel jsem se rozvalil na posteli a chvilku jen zíral do zrcadla na stropě. Hleděl jsem na sebe a přemýšlel, co je se mnou jinak. Kde se něco změnilo. Můj obličej a tělo však byli stále stejné a odpověď nepřicházela. Nakonec jsem s povzdechem vstal, abych zhasnul a pak se vrátil zpátky do postele.

Nahý jsem si lehl do peřin a převrátil se na bok na polovině, kde ještě před chvílí ležel on. Povlečení jím bylo cítit a já bezděčně zabořil nos do jeho polštáře, abych si tu vůni užil. Zavřel jsem oči a představoval si, jak je jeho tělo opět na mém. Jak do mně vniká. Přál jsem si, aby tu byl.

S trhnutím jsem otevřel oči a unaveně si přejel dlaní po tváři. Co to sakra dělám? Obrátil jsem se na svou část postele a zavřel oči. Těsně před tím, než jsem usnul mě napadlo, od kdy dělím svou postel na poloviny.

Declan

Nakonec jsem se rozhodl jít spát. Bylo to v tu chvíli asi nejrozumnější řešení. Ještě dlouho jsem se ale převaloval a nemohl usnout. Když se to nakonec podařilo. Byl to velmi neklidný spánek. Trápily mě v něm myšlenky na Matta. Ráno mě přivítalo moc brzy. Neochotně jsem se osprchoval, upravil, oblékl a vyrazil za Scottem do ateliéru, když jsem po cestě narazil na dvě gorily, aha, to bude ten včerejší slibovaný dáreček.

Matthias

Ráno jsem vstal jako vždy časně a zamířil do kanceláře. Udělal jsem pár nezbytných věcí a pak zamířil do ateliéru za Scottem. A, co si budeme nalhávat, chtěl jsem vidět Declana. Zaparkoval jsem auto před budovou firmy a zamířil dovnitř. Mířil jsem k ateliéru, když jsem uviděl Declana se dvěma mohutnými chlápky.

Zamířil jsem k nim a pokývl na všechny hlavou. "Zdravím. Declane," pohlédl jsem na něj a přímo cítil, jak se mi v očích zalesklo. Dnes jsem ještě nic nejedl.

Declan

Najednou jsem ucítil jeho vůni. Byla tak pronikavá a pro mě dráždivá, že bych ji pozval úplně všude. Ihned jsem reagoval na jeho přítomnost, když se vedle mě postavil. "Dobré ráno, Matthiasi."

Instinkt lovce byl opět zpět, chtěl jsem se nasytit a uspokojit svoji touhu. Včera to bylo zvláštní, když jsem odcházel a já dneska chtěl více uvolnění a méně přemýšlení.

"Míříte do ateliéru?" Zkoušel jsem s ním vést nenucenou konverzaci, zatímco jsme šli stejným směrem.

Matthias

Pozvedl jsem obočí. Vyká mi? Střelil jsem pohledem po těch gorilách a nepatrně pokrčil rameny. Dobře, když chce hrát tuhle hru, nevadí mi hrát s ním.

"Ano, mířím. Máte nové společníky?" Otočil jsem se na ty dva a tentokrát si je pořádně prohlédl. Vypadali jako ochranka. Definitivně.

Náhle jsem za ramenem jednoho z můžu zahlédl pohyb. Zaostřil jsem a spatřil se za rohem skrývat jakéhosi muže. Měl na blond vlasy a očích sluneční brýle. Každým coulem vypadal jako někdo, kdo nechce být spatřen. Jakmile si uvědomil, že se na něj dívám, otočil se a zmizel. Tiše jsem si odfrkl. No co. Nevypadal moc nebezpečně - pro upíra - tak jsem to nechal být.

Declan

Potvrdil mi, že jde za Scottem. Což bylo celkem logické. Když se zeptal na ty dva přemýšlel jsem, co mu odpovědět.

"Na chvíli se teď budou o mě starat a hlídat mě."

Nasál jsem znovu jeho vůni a byl stále více omámený. Chci ho! Prohlížel jsem si jeho tělo a vybavovat si ho bez oblečení. Tohle je jako absťák.