Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 10.

Declan

Když jsem dopadl na zem, došlo mi, že Walles opravdu zuří. V duchu jsem se ironicky ušklíbl, aspoň nejsem sám. Pak mi ale začal zpracovávat obličej a to už mě probralo z opileckého oparu. Vystřízlivěl jsem během těch několika ran, kdy mi roztrhl ret a trochu pohnul s čelistí. Ještě mi natrhl jedno obočí, než jsem mu chytil jeho ruce. Mé špičáky se prodloužily na maximální míru, aby upozornily, že mě opravdu naštval. Jeho ruce jsem uvěznil ve svém ocelovém stisku za jeho zády. Takže se jeho obličej ocitl pár centimetrů od mého. Hlas se mi chvěl potlačovaným vztekem. "Okamžitě toho nech! Žárlíš úplně zbytečně! Nic se nestalo! Vždyť jsme oba byli oblečení!" Může se vztekat jak chce, ale jeho ruce mu nepustím a má krev ho musela dráždit v nose, protože se mu rozšířily zorničky a špičáky trochu protáhly.

Matthias

Jakmile řekl, že žárlím, málem bych mu utrhl hlavu, kdyby mi ruce nedržel za zády. Zuřivě jsem na něj vycenil už plně prodloužené špičáky, přes které jsem téměř nemohl mluvit.

"Óóó zlato. Oba víme, že na to, aby si měl sex nepotřebuješ být nahej!" zavrčel jsem a pokusil se mu vyškubnout. Nepovedlo se mi to. Splašeně jsem dýchal a fakt, že jsem byl tak blízko jeho rtům, ze kterých kapala krev, mi moc nepomáhal, abych se uklidnil. Znovu jsem se zazmítal.

"Pusť mě!"

Declan

Zkoušel se vyprostit, ale nešlo mu to. Tím jak se na mě zmítal mi velmi silně připomínal, že to byla opět věčnost, co jsem byl v něm. Můj plán byl však jednoduchý, pořádně ho potrápit a zjistit, kolik mužů nebo žen měl a pak si ho znovu podrobit. Nyní jsem se potřeboval dostat do výhodnější pozice a tak jsem si s ním sedl a následně i stoupl, jeho tělo sjíždělo po tom mém dolů a rozhodně nebylo pochyb, že to se mnou něco dělá, ale vše popořadě.

Z mého konání byl Walles mírně vykolejený, protože to nejspíš nečekal a tak jsem se natáhl za něj otevřel dveře do obyváku a vtlačil ho tam za stálého držení jeho těla. Kousek ode dveří byl kuchyňský pult, na který jsem ho přišpendlil svým tělem a rukama podél jeho těla znemožňoval jeho únik. Tiskl jsem se na jeho záda i zadek a můj vztek i touha po něm mě úplně ovládaly.

"Nahej být sice nepotřebuju, ale já taky nevyzvídám, kolik jsi toho včera ještě ojel! Začínáš mi propadat Wallesi a žárlíš úplně zbytečně! To jedině ty sis užíval, já se jen děsně opil." Jedna má ruka vystřelila k jeho límečku košile a trhla s ním, dva knoflíky odletěly a já mu svými špičáky jezdil po krku, aby z jeho kůže začaly prosakovat kapky krve.

"Kolika zavšivenejm upírům jsi dovolil ze sebe pít?" Vůně jeho krve mi absolutně zatemňovala mysl. Jestli z něj někdo jinej pil, zabiju ho!

Matthias

Cítil jsem, jak se jeho horké tělo tiskne zezadu k mému a jeho zuby na mém krku způsobily, že jsem se mu málem podvolil. Málem.

Znovu jsem se mu pokusil vytrhnout, ale tím jsem se jen zadkem otřel o jeho probouzející se rozkrok. Vztekle jsem zavrčel a pak vyštěkl.

"Já taky vyzvídat nemusím!! Já to přímo vidím!"

Když řekl, že mu podléhám, jen jsem se mu vysmál. "Já že ti začínám podléhat!? Jdi do háje Mitcheli! I s tím svým žárlením! Jdi do prdele!"

Pak mi ale došlo, co řekl. Takže já mu podléhám? A on tedy místo toho, aby si s někým pořádně zašoustal, pil proč? A proč ho vůbec zajímá, s kým jsem spal? Zlostně jsem se zašklebil. "Já začínám podléhat? A ty se místo toho, aby ses s někým vyspal, opil proč? A to, s kým spím, je čistě moje věc! Taky přece nechceš, abych vyzvídal!"