Upírské spisy

Část 1. JSI MÝM OSUDEM - Kapitola 5.

Declan

Odcházel ode mě si nalít skleničku. Své ruce jsem složil na prsou a prohlížel si ho. Minule to nebylo ono, nesoustředil jsem se na to, ale nyní jsem ho měl před sebou v plné zbroji. Byl od krve, ale to ještě víc podtrhovalo jeho krásu. Jak to, že si myslím, že je krásný? Vždyť je to muž!

Na jeho návrh jsem souhlasně přikývl, opřel se zády o stěnu.

Tahle situace byla opravdu zvláštní. Ale co chtěl řešit?

"Co navrhuješ?" Má zvědavost neznala mezí. Jeho řešení situace mě opravdu zajímalo.

Matthias

Neradostně jsem se zasmál. "Buď si dohodneme pravidla, nebo s tím přestaneme. A je mi jedno, jak moc se na sebe budeme chtít vrhnout, tohle prostě ne. Takže si vyber."

Znovu jsem se napil a upřel pohled na knoflík od košile ležící na zemi. Netušil jsem, jak to bude dál probírat. Bylo mi jasné, že nejspíš zavrhne možnost, že bychom s tím přestali. Mezi námi bylo tolik chtíče, že tomu zkrátka nešlo odolat. Ale potřebovali jsme pravidla, protože prostě jen přijít a vrhnout se na sebe... to prostě nešlo.

V tom mě napadla spásná myšlenka. Urychleně jsem přešel ke dveřím a zamknul. Nestál jsem o to, aby mě moje sekretářka viděla nahého. Natož Mitchela. Přejel jsem ho pohledem a znovu si hladově olízl rty.

Declan

Chvíli jsem uvažoval. Přestat s tím? A jak by si to jako představoval? To by teď asi už jen těžko šlo. A jelikož to vypadá, že jedině jeho krev je pro mě přijatelná, budeme si prostě muset stanovit pravidla. Upřímně, jsem nevěřil v jejich dodržování, ale zkusit by se to asi mělo.

"A jaká pravidla?" Líbil se mi nečekaný sex, kdyby nebyl vykolejený, trvalo by mi vždycky mnohem dýl, než bych ho přinutil být dole. Pořád se snažil bránit, i když sám musel vědět, že to bylo již zbytečné.

Najednou zamknul dveře a jeho obličej jako by se rozzářil. Co měl za lubem? Jedno mé obočí vyletělo vysoko vzhůru. A já čekal, co bude dál.

Matthias

Rozhodil jsem rukama. "Nevím! Ale rozhodně se na sebe nemůžeme vrhnout všude, kde se nám zachce a takové návštěvy se konat nebudou. Ani u jednoho z nás rozumíme?"

Přešel jsem k němu a opřel se o svůj pracovní stůl. Znovu jsem upil ze sklenky a zamyslel se. Budeme vůbec schopni to dodržovat? A taky mohl být proti, samozřejmě. Stále jsem nevěděl, co od něj mám čekat. Povzdechl jsem si. Jak jsem se do této situace vůbec dostal?

Declan

Absurdní! Tyhle pravidla přece nemohl myslet vážně?! Nebudu mu odporovat, jen mu názorně předvedu, jak je to nereálné! Pomalu jsem se odlepil od skla. Došel pomalu až k němu a odložil jeho sklenici na stůl za ním. Mé oči ho propalovaly, vábil jsem ho svým chtíčem. Nemohl jsem jen tak přejít tu sílu, co mě k němu poutala. Olízl jsem si rty a zadíval se na jeho divoce poskakující tepnu, nenechalo ho to klidným, to bylo zcela jisté. Mé špičáky se protáhly a já mu je ukázal a znovu si po nich přejel jazykem.

A nakonec jsem si jedním špičákem jen trochu natrhl ret, aby byla cítit má krev. Já sám už jsem nyní byl vzrušený na maximum. A to mě on nijak nedráždil. Co to asi dělalo s ním? Doufal jsem, že se na mě vrhne, abych dokázal, že tohle prostě vydržet nejde!

Matthias

Blížil se ke mně jako šelma. Nádherný, elegantní a nebezpečný. Přejížděl jsem očima po jeho pevném, svalnatém těle až jsem se zastavil na jeho vzrušeném mužství čnícím do prostoru.