The Sinner

ride or die

Loki procházel temnými chodbami obrovského paláce, který byl ponořen do říše snů. Panoval zde naprostý klid a jediné co bylo slyšet, byla ozvěna jeho chůze. Měl namířeno do své komnaty, které se již nemohl dočkat, avšak když dveře od svého pokoje otevřel, spokojený výraz na jeho tváři se změnil v zaskočený.

Na jeho posteli seděl Thor s milým, ale zároveň starostlivým výrazem, jako by byl snad Lokiho matka. Loki nadzvedl obočí a pomalu za sebou zavřel, u čehož Thora stále skenoval nespokojeným pohledem. Snažil se přijít na to, co má jeho bratr za úmysly a proto se nakonec neubránil otázce, která se drala z jeho úst.

"Thore? Děje se něco?" otázal se Loki mezitím, než přešel ke svému křesílku, jenž bylo naproti posteli. Ladně se do něj usadil a svůj pohled znovu obrátil k Thorovi. Thor jen chvíli mlčel a vypadal, jako by uvažoval nad tím, proč za Lokim vlastně přišel, ale nakonec odpověděl.

"Na to samé bych se mohl zeptat já tebe, bratře." odvětil.

"Cože?" zatvářil se nechápavě Loki, "Vše je v pořádku," dodal, když si uvědomil, na co se ho Thor vlastně zeptal. On sám sice nevěděl, jestli momentálně vyřkl lež či pravdu, ale když ta slova vypustil z pusy, muselo to Thorovi jako lež rozhodně připadat, což se zanedlouho potvrdilo.

"Odkdy jsi tak špatný ve lhaní? Poslední dobou se mi vyhýbáš stále více a více," řekl Thor posmutněle a neustále na Lokiho koukal. Loki začal trochu panikařit, ale zakryl to za poklidnou masku. Chtěl Thorovi odpovědět, ale nevěděl co říct, proto jen zůstal mlčet. Ano, je pravda že se poslední dobou Thorovi trochu vyhýbal - ačkoliv sám nevěděl proč, ale nikdy by ho nenapadlo, že si toho Thor všimne. Přeci jen - známe Thora.

"Co to máš na obličeji?" Vyhrkl Thor z ničeho nic a přimhouřil oči ještě více. Prohlížel si zaschlou krev na Lokiho spánku, kterou si Loki ještě nestihl smýt. Rána už byla díky jeho magii plně zacelena, ale krev se bohužel sama neodstranila.

"Mám o tebe jen strach - " pokračoval Thor, když Loki opět neodpověděl, avšak hned na to byl přerušen.

"Nejsi moje matka, nic ti do toho není," řekl Loki, ústa vytvaroval do úzké linky a propálil Thora pohledem.

"Nejsem, ale stále jsem tvůj bratr."

Loki jen naklonil hlavu do strany.

Thorovi bylo líto, že mu Loki ani po tom, co spolu porazili Helu a celkově po tom všem, co spolu zažili nedokázal věřit. Samozřejmě, Loki byl nedůvěřivý vždy a často dokázal obyčejnými slovy nadělat pěknou paseku, ale i tak Thor začínal doufat, že už se mezi nimi zableskne na lepší časy. Loki byl komplikovaná osoba - což mu Thor nedával vůbec za zlé. Věděl, že Loki si už pár traumaty prošel a že ho to jakýmsi způsobem poznamenalo, ale stejně, Thorovi bylo líto, že se jeho bratr někdy chová takhle.

Thor nakonec usoudil, že tohle vůbec nikam nevede a proto se rozhodl odejít. Zvedl se z postele a došel k Lokimu, přičemž ho poplácal po zádech a opustil jeho pokoj. Loki ještě chvíli koukal na zavřené dveře, načež si hlasitě oddechl. Pomalu se zvedl a přesunul se na svou prostornou postel. Když do ní zalehl, jeho myšlenky se přesunuly k bělovlasé elfce, kterou měl dnes tu čest poznat. Při přemýšlení zatoulal svoji rukou zpět k zakrvácenému spánku, který si nevědomky promnul.

Jako malý o elfech z Noldoru často četl, nikdy však nevěřil, že by se s jedním z nich setkal...byl to téměř vyhynulý, zapomenutý národ. V minulosti tento národ hodně válčil aby získal nová území, což se mu dařilo vskutku báječně, dokud se tyto boje nepřestali líbit Borovi - Odinovo otci, který se rozhodl udělit elfům jednoduchou lekci.